Jablon III.

(4)

 Všechna sláva vyprchá jako víno z načaté láhve.

 Mírně zkalí vzduch, ale to je všechno.

 Lidé časem přestanou opakovat i ta nejzvučnější jména; jednou i nejvýstižnější verše zmizí z paměti.

 S láskou je to jinak – ta nezmizí, ani když srdce přestane po těle rozhánět krev, ani když tělesné dotyky pohřbí čas - díla lásky jsou věčna.

(5)

 Mrzí mě její odchod, protože jsem sám a protože jsme toho spolu tolik prožili.

 Ze srdce však naše společné zážitky nezmizí, možná je časem překryjí jiné, ale vymazat je nemohou.

 Ona tam zůstane navždy, i když časem ji budu pohřbívat stále hloub a hloub.

(6)

 Odešla i s částí mě.

 S kusem života, který mi už teď nepatří, protože jsem ho žil pro nás; a MY už nejsme.