Zraněné srdce

Spanilá noci,

krásná hloubko neznámého bytí,

ty prostore zaplněný časem,

který odměřují hodiny věčnosti.

Odpoután od země,

vznáším se ke hvězdám.

Nekonečnost vesmíru

je nekonečností mé lásky.

Svůdná kráso, vlahý polibku,

něžná dlani, tolik mi scházíš.

Přijď, ať duše má pookřeje v tvé záři.

Jas tvých očí je krásnější

nad všechny hvězdy.

Ty rvavá lásko drásající mé srdce,

komu patříš?

Kde v té nekonečnosti je ta,

kterou hledám, která zahojí

mé rány láskou způsobené.

Přijď a svlaž má ústa svým polibkem,

nech oči mé, ať pookřejí z jasu očí tvých

a ruka má dotkne se tvých vlasů.

Přijď a zachraň tonoucího

z oceánu věčné samoty a smutku.

Přijď a spoj svůj život s mým.