Písmák Obraz
Na stěně obraz .
je zvláštní, tak osobní,
dýchá zněj život a cit,
ukrytý vprostých tazích štětce.
Ples
Svítá snad, či padá soumrak –
kdo ví . čas zmizel a prostor slil se
vpestrý obraz barev a tónů.
Noc se střídá sdnem
Samota
Matná záře pouličních lamp, bílé záclony .
za oknem svět a před ním -
prázdný, tichý pokoj, plný snů a nesplněných přání
. noční čas beze spánku – jen bdění,
Noční čas
Ticho a chlad prázdného lůžka,
s večerem odešel můj smích.
Okolní umlkl již svět,
do tmy nyní zahalil svou tvář
Boj
Už nechci . nemám sílu,
přestal jsem bojovat.
Proč všechno se to stalo,
sám vlastně nevím.
SMS
Dávno pohasla červánků zář,
vočích zrcadlí se perly nebe.
Vtlukoucím srdci jeho tvář,
na těle rosa jak slzy zebe.
Cit v poutech zapovězení
Láska zapovězená (či není snad. ),
je hořkou solí v ráně krvavé.
Co krásné jest, to bolí.
Červánky večerní - melodie barev,
Chladný žár
Kam odchází den
s večerem spát,
já v paprscích slunce
chci ještě se hřát.
...
Kroky zní tichou ulicí,
osamělé, bloudící bez cíle nočním městem.
Čas i svět kolem přestal existovat.
Zůstala jen tupá bolest, tíha na prsou.
K narozeninám
Blankytnou modří, paprsek zlatý,
pronikne všude, pohladí tvář.
Polibkem horkým, vybarví květy,
ozdobu plátna na oltář.
(bez názvu)
Zavírám oči.
Prolínají se, barevné obrazy –
úchvatné vodopády proudících pocitů.
Zavírám oči.
Spoutaný
Vsrdci mém noc . , už zrodí se den.
A zokovů pout, kdy budu svoboden.
Jak mlýnský kámen na nahé hrudi,
zmatené poznání tíží a studí.
Sen
Mlhavé ráno, či snad večer . nevím.
Nohy vzáplavě barev padlého listí,
stojí tiše, nepohnutě.
Ruka natažená vpřed.
Na pobřeží
Přístavních světel matná záře,
vklikatých uličkách lidské tváře.
Tichá noc a hvězdný třpyt.
Na věži desátou odbil zvon,
Ztracená láska
Ztratil jsem Tě, Lásko,
vkrajině bez barev a vůní,
jež jsem doposud znal
a kterými jsem žil.
Naděje
Za okny déšť
vyprahlou kropí zem,
objímá svěží vůní.
Vztahuji tiše ruce
Vyznání
Víš, ten dnešní den
i pro mne je tak významný,
vždyť narodil se člověk ten,
zněhož i život můj je zrozený.
Prázdné srdce plné lásky
Tak bolest střídá radost
a radost zase bolest.
Závratné štěstí vpropasti smutku.
Obklopen lidmi, vtichém odloučení,
Obraz mého nitra
Byl krásný, letní den a já měl zase tu svou „toulavou“. Když mě to popadne, nepřemýšlím a jdu, kam mě moje nohy nesou. Zvláště pak na horách je celkem jedno, na kterou stranu a kterou pěšinkou se člověk vydá, neboť je zde všude nádherně.
A tak kráčím sám, tichou silnicí, rozpálenou ohnivými šípy žhnoucího slunce a kochám se malebností vesničky Čenkovice.
Poutník
Halí se pláštěm
ze svitu hvězd,
znavený poutník
tisíců cest.
Já je někdo jiný
Malý chlapec vesele skotačí,
po zelených stéblech trávy –
usmívá se bezelstně,
svýma očima i celou tváří.
Být ...
Být tak kapkou,
jež stéká po tvé hrudi,
být změsíčního svitu
pláštěm na tvém těle,
Tajemství
Jak úchvatný,
leč nedohledný obzor,
tak daleko jsi ty,
když stojíš vedle mně.
Poprvé
Stál tiše na rohu ulice,
celý rozechvělý,
zneznámé budoucnosti-
blížícího se setkání.
Jeden jsou dvě
Utíkáš v dešti
a nebe bez mraků,
utíkáš vdešti
vlastních slzí.
Nalezení
Chytám tvůj úsměv do dlaní
a vkládám do srdce svého.
Nahé nás stihlo svítání,
noc byla má i jeho.
Hlas srdce
Vodopád lásky zaplavil nás,
na chvíli kolem zastavil čas.
Ty dotkl ses mě dlaní svou,
já otočil se za tebou.
Hledání
Uléhám do náruče noci, s hlavou plnou otázek - kdo, jak, kdy, proč. Kdo,Pane,vlastně jsem, jak poznat pravdu, kdy mi dáš odpověď, proč Tě neslyším. Jaká je vůle Tvá, Tvůj záměr se mnou. Tak prostě rozkvétá květ, nepřemýšlí, neptá se proč.
Před usnutím
Ticho a chlad prázdného lůžka,
s večerem odešel můj smích.
Okolní umlkl již svět,
do tmy nyní zahalil svou tvář
Proč být šťastný?
Denně ho potkávám,
když kráčím v zamyšlení -
hlavu plnou starostí a obav.
Postává u výkladních skříní,
Svoboda
Svoboda, o čem je to – svoboda, co je svoboda. Mnoho lidí volá po svobodě, mnoho lidí je nesvobodných. Spousta lidí však také netuší, co je (co znamená) svoboda a získají-li „část“ svobody, stanou se nesvobodnými díky své nevědomosti. Říkám „část“ svobody, neboť univerzální, absolutní svoboda ve všech ohledech na této zemi snad ani neexistuje.
Muž a žena
Tolik stejní a přece tak odlišní jsou muž a žena. Jaký to zvláštní vztah je mezi nimi. Jsou jako dva opačné póly, jež se přitahují a nakonec vytváří jednotu.
Ano, jsou dva – muž a žena a přes svou rozdílnost vytvářejí společný celek.
Víkend v Moravském krasu
Víkend vMoravském krasu
Vjeden klidný, všední, ničím zvláštní čtvrteční podvečer:
„Já se ztoho zjevím. Kam jsem to zase dal. “, marně hledám poslední číslo časopisu Folk & Country, které jsem si ještě ani nepřečetl. „Auuu.
Ztracený
Večerní mlhou padající déšť –
obraz mé uplakané duše,
bolestí zprázdnoty trýzněné.
Desítky lidí proudí kolem,
Život ve smrti
Již utichl ve mně křik,
však nikým nebyl utišen.
Nitro mé nezmítá se bolestí,
je na dotek zcela netečné.
Jsem sám
Jen jedna sklenka na stole,
jen jedna sklenka vína.
Jsem sám.
Pouze pero a bílý list
Život s láskou v srdci
Jak pojmout slovy ten oceán plný lásky, ukrytý vmém srdci. Lze vůbec tento lidský cit vyjádřit slovy. Mám teď na mysli lásku nespecifikovanou, lásku vjejí přirozené podstatě, lásku „všeobecnou“. Láska je něco, co se dá cítit, ale ne definovat.
Nejkrásnější dar
Nebe modré nad hlavou,
před sebou cestu toulavou,
za zády mizející vlak,
teď zbývá rozhodnout se, tak
Katarze
Proč je vlidech tolik zloby, zášti a nenávisti, proč se navzájem okrádají, podvádějí, vraždí. Kde se vnich bere ta zoufalá nelidskost. Proč je mír a pokoj udupáván válkou, proč lidé trpí pod krutovládou jiných. Proč je svět takový.
Duše v nekonečnu
Měsíční závoj tmavé noci,
rozprostřený nekonečným prostorem
a kolem nebe plné hvězd,
které se ztrácejí vmých očích.
Ty a já
Tichá, něžná hudba se vznáší prostorem
naplněným vůní chutných jídel.
Tvé vlasy vlají vrytmu písně,
která nás provází roztančeným davem.
Zraněné srdce
Spanilá noci,
krásná hloubko neznámého bytí,
ty prostore zaplněný časem,
který odměřují hodiny věčnosti.
Bolest lásky
Lásko mně blízká,
však tolik vzdálená,
tak mocně jasná,
leč dosud ukrytá
Volání vzpomínek
Tichý dech a vůkol šero,
oknem vchází mírný vánek,
leží klidně mladé tělo,
mysl zajal sladký spánek.
Splynutí v lásce
Noc přikryla pláštíkem tmy
nahotu našich těl.
Vtichu místnosti je slyšet jen
zrychlený dech dvou milenců.
Mé nitro
Mučivé hodiny beze snů,
oči tupě hledící do prázdna,
rozlévající se bezedný smutek,
strach, tíseň, úzkost, samota.
Nesmělost
Tiše stéká po tváři,
slza promarněné chvíle,
kdy měl jsem krásu na dosah,
jež smála se tak mile.
Usínání
Tiše plují večerní oblohou
růžové přikrývky znaveného slunce.
Tebe však přikrýt nemohou,
zapínám tedy tvůj spacák lehounce.
Milování
Tím nesmělým, prvním dotykem,
já spanilou odhaluji krásu,
svým plachým, něžným pohledem,
vtvých očích hledám spásu.
Žár noci
Světlo svíčky pohasíná,
vočích však ho neubývá.
Pramen lásky tryská znich,
nenapít se byl by hřích.
Zrození slunce
Vonící, zářivý úsvit
nakoukl mi do spacáku,
svým svěžím vánkem
pohladil mou tvář
Vysvobození
Dvanáctkrát zazněl hlas zvonu,
noc se přehoupla do druhé půli
a starý den předal vládu novému.
Bezvládné tělo leží pod peřinou,
Koncert
Tichý hlas svíce,
bušící do spánku,
tichý hlas svíce,
tančící ve vánku,
Malý princ
Na chvíli být Malým princem
mé veliké je přání,
večer být potěšen sluncem,
vstávat za svítání.
Most
Povím vám teď příběh krátký,
byl most, však léty dosti vratký.
Pod ním řeka – vlétě mírná,
na jaře však jak saň divá.
Pouť
Vhukotu kol se slova ztrácí,
jedeme – kam. Jak tažní ptáci
na jih, chceme ke slunci jen blíž.
Vmlhavé ráno kraj se budí,
Píseň
Vpološeru matných světel,
oči se halí závojem fantazie
a mysl odplouvá do nitra nás,
na vlnách tónů tichých písní.
Já
Já, smutkem vyprahlá poušť,
hltavě pijící rosu poznání.
Malý, nevidomý chlapec,
šťastný, že vidí okolní svět
Kouzlo
Podmanivá melodie vznáší se prostorem,
až ksrdci člověka, kde zůstává stát
a tiše prosí, aby mohla vstoupit.
Radostí září, když brána se otvírá,
Zpověď
Zpověď
Utíká a neví proč a kam.
Nečeká od nikoho odpověď,
i když tolik po ní touží.
Večer
Řeka času plyne,
den tiše umírá,
nit vzpomínek se vine,
tvář hledí do šera.