Prázdné srdce plné lásky

Tak bolest střídá radost

a radost zase bolest.

Závratné štěstí v propasti smutku.

Obklopen lidmi, v tichém odloučení,

s úsměvem, však slzami na řasách.

Jako kapky deště,

když se mnou pláče nebe,

osvěží suchem rozpukanou zem,

tak mé slzy skrápí duši,

bolestnou radostí v utrpení.

Tak v životě je smrt

a ve smrti zas život.

Radost i bolest spojují se v jedno.

A srdce poutníka kráčí dál,

neohlížeje se zpět.

(Ř 5, 3 – 4 ... vždyť víme, že z utrpení roste vytrvalost,

z vytrvalosti osvědčenost a z osvědčenosti naděje.)