Koleda koleda Štěpáne

Tvé psaní pod polštář si složím

namísto rukou tvých

a ve snu prodírat se budu hložím

po cestách trnitých.

Procitat do mlhy, kde houká

vlak v svoji běžnou hodinu

květy je posypaná louka -

z nich věneček ti uvinu.

Stočím se sama do klubíčka

když k peřině si tisknu víčka,

dech na chvíli se zatají.

Tak ještě chvilku, chvilku ještě,

na okap buší kapky deště,

tak ještě malý okamžik -

na vinný střik.

V něm opláchnu své třeštění,

až na věčnosti oněmím.

Teď zazpívám si koledu.

S basou tvou to dovedu.

Svedu se dívat na břízy,

jak stojí spolu v každém čase.

V srdci ten pocit nezmizí,

bude se vracet zas a zase.

Že svět je dvojí, svět je pár,

kde mráz se rojí, prýští žár,

kde konec je, i začátek -

ve všední den i ve svátek.