Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Marná lásky snaha

15. 02. 2003

1944

Autor

Kodynie

Toto je jedna z mých dřívějších básní, která nebyla rozfoukána do větru. Napsala jsem jí zhruba před deseti lety. Zajímavou historii má poslední sloka a proto je i viditelně oddělena. Poslední sloka k této básni přibyla po pár letech, ale za jak dlouho, to už dnes nedokážu říci.

Marná lásky snaha

Když hvězda padala,

častokrát jsem si přávala,

aby mne měl někdo rád

a já k němu byla akorát.

Já miluji jednoho Jiříka,

on o lásku mou si neříká.

Vždyť přece je to tak prosté,

v jeho srdci snad láska neroste?

On o lásku mou si neříká,

já na buzení mám budíka.

Mne nebudí nikdo polibkem,

já nechodím daleko za smutkem.

***

Láska byla a už není.

Láska se dnes špatně cení.

I kdybych se láskou zbláznila,

já nebudu nikoho milá.

Kodynie

29. 04. 2003

Dát tip

Jiřík nebyl čtyřprocentní, jen to byl vlk samotář, který si ještě neužil pořádně svého mládí a tak mne přehlížel jak lány obilí.

Seregil

18. 03. 2003

Dát tip

Je to marný, jdeš opět do klubu....

Kodynie

18. 03. 2003

Dát tip

Pomóc, už zase. Za co, soudruzi, za co? (Seregil: Díky, je to pro mne opravdická pocta.)

Seregil

18. 03. 2003

Dát tip

Má to svý kouzlo okamžiku..... za to soudružko... :-)

Děkuji za avízo.. Mám takový smíšený pocit... Ten začátek mi zní docela známou notou... Ta samostatná sloka: 1. verš --- to jsem zažil 2. verš --- pravda pravdoucí (avšak "Co je to láska?") 3. a 4. verš --- zní mi moc pesimisticky... Protože já se snažím ještě věřit.. ikdyž šrámy a pochybnosti jsou značné... Obávám se, že lásku už nepoznám.. že budu příště přemýšlet materiálně, tedy hlavou... a ne city.. Proč to vlastně řeším... Jsou to ale trouba.. Až v budu lítat zas, tak se pak uvidí, kdopak mi to zavelí... Jestli Rozum nebo Cit. by Atalay :-) * za jednoduchost a pravdivost

Kodynie

21. 02. 2003

Dát tip

Atalay: Poslední sloka vznikla ve chvíli, kdy věčného optimistu přepadla také skepse. Jinak vše dobře dopadlo. Každý nakonec potká toho svého člověka. Chce to jen trpělivé čekání a pevnou víru v sílu lásky.