Vzkazy

…Holčička zabalí mrtvou kočičku a pošle ji na libovolnou adresu. Holčička neví, zda kočička poštou dojde, kočička neví, že je posílána v malém balíčku. Neví už koneckonců nic. Holčička chvíli pláče, aby se neřeklo, pak jde do koupelny a cachtá se. Dříve než si dojde zas pro trochu sluníčka, počká až důkladně promodrá. Času má dost, Dům přeci neuteče. Trochu nervózně se zahihňá.

    V hlubokém sklepení má téměř neomezené množství milých beránků. Co si myslí, že s nima má pořád dělat? Ani tam už nechodí, dveře zarezly. Dorozumívá se s nimi boucháním do topení. To se pak celým Domem nese vzdálené pobekávání. Holčička jim rozumí, ale neotevře. Dveře zarezly.

    Někdy ji přepadne strach. To se pak choulí v rohu té místnosti s v lihu naloženými podivnostmi a tiše fňuká. Stále nicméně doufá, že je to ovoce, což by bylo svým způsobem uklidňující. Dýně mají také obličeje.

    Někdy se také snaží odejít, najít ten kouzelný pokoj, který nemá zatlučená okna, jehož dveře někam vedou…

    O větrných nedělích vylézá holčička na rozsáhlou plochou střechu Domu pouštět draky. Píše na ně různé haluze myší krví a semtam, vždy se předtím rozhlédne, jí jakože uletí. Běhá po střeše, někde v oblacích, a křičí nadšením, jak se zatřepetají a zmizí.