Kritika rozumu a Mensy

Nebudu kritizovat rozum (to bych jako absolutní racionalista porušil vše, na čem stojí můj život), ale náš přístup k němu.

 Jak už jsem mnohokrát zopakoval, v dnešní době (a není to prázdná fráze, protože dnešní konzumní společnost má k věcem skutečně úplně jiný přístup, než tomu bylo dříve; zeptejte se svých dědů a babiček), jak stále zdůrazňoval F. Fromm, se lidé začínají cítit být tím, co mají ne tím, čím skutečně jsou.

 Známé jsou fráze: „On má TOHLE auto, to asi musí být kapacita“; „Voni MAJÍ TAKOVÝHLE dům. Jsou prostě někdo.“ a další.

 Jde o to, že mnoho lidí se cítí být tím, co mají (tj. co konzumují a co jim umožní konzum; konzumovat se může vše, od přepychu po slávu), tedy potom si své myšlenkové schopnosti přivlastňují jako majetek a přestávají na ně hledět jako na prostředek, který jim umožní zažívat krásno poznání (jak se o tom několikrát vyjádřil Einstein) nebo krásno přírody a lásky (což zase zdůrazňoval Goethe). Ponechme prozatím stranou smutné zjištění, že krása má své požadavky (což asi znají všichni nešťastně zamilovaní) a uvědomme si, že ať je člověk jakkoliv chytrý, nikdy nepochopí celý vesmír a smysl života svým rozumem (Einstein řekl, že kdyby necítil nedostupnost toho, co se snaží objevit, byl by nešťastný a práce by zanechal; Pascal řekl, že srdce má své důvody, které rozum nechápe).

 Po tom co jsem řekl, existuje tu důvod k IQ testům, Mense, atd…? Jistě. Bohatí se rádi ukazují v drahých autech, na večírcích, slavnostech, v televizi, atd…, protože si myslí, že jejich bytí (život) je postaven na tom, co mají. Peníze se staly ukazatelem bohatství (ačkoliv každý zamilovaný, a obzvlášť ten nešťastně, dobře vím, že s bohatstvím mají pramálo společného). Body v tzv. IQ testu někteří považují za míru inteligence a proto ti, kteří mají dobrou schopnost řešit tyto testy, se snaží dokázat, že i oni MAJÍ, že i oni jsou NĚKDO, nejen ti bohatí.

 Setkal jsem se s názorem (Mensy), že Kant měl IQ kolem 160, Einstein kolem 150 a Goethe kolem 180. Lidé si tedy mohou říci: „Podívejte, já mám jako Goethe, já mám jako Einstein, atd… Ale každý neprostoduchý jasně tuší, že Kantovu metafyziku by Einstein ani Goethe nevymysleli, Fausta (nejnádhernější co jsem kdy četl) by sotva Einstein či Kant napsali a nevím, jestli by Goethe či Kant vymysleli Speciální a Obecnou teorii relativity.

 Setkal jsem se s názorem (Mensy), že k pochopení děl těchto tří lidí (Goethův Faust, Kantova metafyzika a Speciální a Obecná teorie relativity pana Einsteina) je potřeba IQ min. 125. Připadá mi smutné, že by něco tak krásného, jako jsou tyto tři pilíře lidského vědění nemohly osvítit radostí život lidské bytosti, která má IQ „jen“ 124 (tj. dosáhl této hodnoty v testu).

 S takovýmhle přístupem odpadá rozum jako nástroj krásy a radosti (jak to cítili tito tři myslitelé, které se Mensa opovažuje takto hodnotit), ale stává se nástrojem konzumu a sociálního postavení.

 Tuším, co by o tomhle všem řekl Einstein: „Přátelé, přátelé, což nevíte, že rozum, krásu ani lásku nemůžete měřit? Vše co má v sobě kouzlo, radost a smysl života zůstává neměřitelné. Ne snad proto, že by se na to nevztahovaly zákony matematiky, ale především proto, že to má své vlastní zákony.“ Možná je nakone pravda, co říkám já: „Genialita je v srdci.“

P.S. Pokud se zajímáte o historii vědy, zkuste srovnat Wienera, Leibnize, Maxwella, Kanta, Einsteina, Gausse a Feynmena (můj oblíbenec :-). Myslím, že pak stejně jako já budete věřit, že genialita - má definice tohoto slova: schopnost objevovat a cítit krásu světa (věda a umění)-

 je neměřitelná.

 Ještě nikde jsem nečetl, kolik měl IQ R. Descartes. Schválně, jestli vás napadne, proč si na to nikdo netroufá.