Město duchů

Zabloudil jsem za svými víčky do pustin tak zšedlých že i stín vytratil se z prachu cest. Přišel jsem k městu, co na mne dýchlo svou smrtí, když vcházej jsem do jeho ulic. Prach vířil mými myšlenkami, až se rozum začal dusit. Snažil jsem se utéci, ale prach mi poléval tváře slzami. V mračnech pocitů polkl jsem částici strachu a otočil se zpět. Běžel jsem zběsile do temnoty mých víček prosit o probuzení. Všechny mé kroky se v tu chvíli rozběhly po těle v kapkách potu.

---