Upíří milenka

Cos to prováděla,

chtěla jsi mě tou lahví zabít?

Copak nevíš, že jsem nesmrtelný?

Neměla jsi tolik křičet,

hysterko,

mohla jsi být se mnou

navěky, napořád,

a vychutnat slasti věčnosti

života upírů.

Teď tu ležíš, tak smrtelná.

Ta sladká krev,

tak teplá,

tak lepkavá

tak přitažlivá,

přitažlivější než tvé ladné křivky,

než ty nevinné oči,

kterými jsi mě chtěla omámit.

Viděla jsi někdy své hrdlo?

Jak pulzují tepny

při každém tvém nádechu?

Byla jsi vyvolená

a tys svou šanci promarnila.

Kdo mohl vědět, že tvá krev

bude nechutná a zkažená,

jaké je celé jádro tebe?

Už vím proč jsi nosila dlouhé rukávy,

Proč nechtěla jsi ukázat své ruce

Rozpíchané tisíci jehlami,

jimiž jsi tišila svou touhu,

stejně jako já tiším tu mou.

Jsme si tolik podobní, jsme stejní

a přesto jsi mou nabídku nepřijala.

Já, tvůj soudce, pán temnoty,

Dal jsem ti šanci.

Teď si hnij mezi smrtelníky.

Podívej, další smrtelnice,

Jak se usmívá.

Ne na dlouho,

dostal jsem chuť

na její

život