Plavba za vyplenění Říma, LVI.

Pojď  se mnou, vypleníme Řím,

pojď dokud sám dál spím.

Pojď  ničit, bořiát, drásat jej,

ať zbývá slz jen na krůpěj.

Pojď mám v dlani bárku z ořechu,

pojď dokud toužím po dechu.

Odplujem´ a necháme svět,

a zpátky nebudem´ se navracet.

Poplujem v lůno moří,

ach nes ji, dokud hoří

tu pochodeň svobody,

než jí mrštím do vody.

Pojď   se mnou, vypleníme svět,

v prach budeme jej obracet.

Ach, nepoplujem´ zpátky,

jak jen ten svět jest vratký!

Pojď se mnou hloubkou bouří,

plamenem, zrakem v kouři.

Pojď se mnou plout až tam, 

kde věčnost sílit znám.

Pojď se mnou plenit Řím,

hořet jej v dálce zřím,

teď již, když otáčím se vzad,

i zbořme tedy tento hrad.

Pojď, mám v dlani květy osudu,

a v ruce kliku od bludu,

dveří do Říma kde stinná,

zahrada vše zapomíná.

Pojď mám v dlani dlaň tvou též,

pak než se nadechneš,

spatříš jen blankyt nad mraky,

a touhu létat za ptáky.

Pojď!  A buďme veselí,

jen dokud nejsme dospělí.

Neplýtvej silami, přijdou ti vhod,

tehdy až dosáhnem neklidných vod.

Zničím tvé okovy,

nikdo se nedoví,

o naší plavbě šíří moře,

o neší vlastní kruté koře.

To jméno ani nevyřknout,

je v něm kdesi tichý kout,

je v něm růýže, oheň mládí,   

je v něm jiskra, která zradí.

To jméno ani nevyřknout,

je v něm kdesi z bouře kout,

je v něm růže, plamen mládí,

jsou v něm dlaně, které hladí.

Ach vyplujme pryč ze tmy,

dokud jsme ještě dětmi.

Ach, pohlaď mou tvář dlaní,

která jak plamen zraní.

Poplujem´ tisíc let,

zpět nebudem´ se obracet,

pojď vypleníme svět,

teď navždy vpřed ne zpět!!

Do dlaní dej mi tmu,

pak tanči do rytmu.

Plakej mi na hrobě,

směj se podobě.

Plakej mi na hrobě,

ukaž mé podobě,

tu cestu kolem zmaru,

vedoucí mrazem k varu.

To jméno ani nevyřknout,

je v něm snadno upadnout.

Je v něm kdesi květu hříchu,

ja v něm bouře kdesi v tichu.

4.6.2oo3