Myšlenky

Jsem po delší době zase trochu aktivní (snad odpustíte :-). Promiňte mi prosím to číslování, je mé vlastní.

81.
Je škoda, že od svého podvědomí dostávám téměř pouze výsledky. Kdybych dokázal znát mezikroky a postupy, jistě bych se dokázal lépe poznat (a vylepšit !). Takto zůstávám sám sobě do jisté míry utajen.
Bojím se však, že kdybych vkročil podvědomí „doprostřed děje“, cítil bych se zmaten a obrazy by mi nedávaly sebemenší smysl.

82.
Jsou otázky, o kterých nemohu JEŠTĚ mluvit, protože mám příliš málo autority (a vážnosti), než abych sám sebe bral vážně.
83.
Měl jsem tě obejmout, než si se natočila na sever, ze své světové strany teď už na tebe nemohu.

80.
Pšt! Většina to ještě neví, ale MY nosíme svou historii stále s sebou a ostatní ji cítí (aniž o tom mnozí vůbec tuší, celý děj je příliš podvědomý). Kde ta historie je? Chcete její empirický důkaz? Tak řekněme: „Je zakleta do chůze, čteme ji z pohledu a citíme z pachu těla.“

78.
Bohužel. Ta dívka byla příliš krásna, než aby ji milenci nezničili mnohem dříve, než začala být sama sebou. Její vzhled z ní udělal prázdný oděv (ale jak krásný oděv!).

79.
Přeceňování je stejným prohřeškem k člověka, jako podceňování.

77.
Je chyba, že mi (lidé nižší až střední třídy) se snažíme být krásní a upravení jen na veřejnosti. Z toho nakonec nabýváme dojmu, že máme rádi společnost, ačkoliv pravým důvodem je touha být spokojen sám se sebou (o což se mnozí z nás snaží až ve společnosti.)
Z hadrů do saka (z nadávek k poezii), ale kdo se dokáže tak rychle přizpůsobit, aby tím neničil sám sebe a aby nepůsobil dojmem vykonstrouovanosti?

67.
Bože! Čím mě můžeš uplatit? Co by jsi mi mohl nabídnout v ráji, když mým největším problémem jsem já.

68.
Bůh rozdal karty a řekl hraj. Jak spravedlivé! Tomu teologové celá staletí říkali: „Vyšší spravedlnost.“ A zženštělí etikové dodávají: „Přijmi sám sebe.“ Ale co jsem Já? Karty nebo hráč? Co z toho přijmout jako JÁ?

---