Ona

Tak zase jedno zpracování už tolikrát omílaného tématu... :o)

Už vím co to je -
je to život
zářící zlatým světlem radosti
ze zorniček jejích očí.

Jsou to její vlasy
či snad ústa
co šeptají mi ta slova
něžná a jemná
smyslně skrytá
v překrásnou tvář?

A její duše,
Bože!
Jak jen ji popsat
a neurazit
netaktním slovem
nechtěně vyřčeným?

Je jemná
jako list stromu
který dotkl se mé kůže
když větrem byl zanesen
do mé blízkosti,
jako kapky jarního deště
spolu s paprsky Slunce
v tichosti mě hřejících
bez otázek.

Tak to je ona...

---