Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Noční záření

22. 06. 2000

1642

Autor

Špuntík

Noční záření I. Má vášeň stoupá ke hvězdám se soumrakem závodí, pusté světlo temné noci v mých očích. Má opuštěná chtivost, má duše to spaluje, má nedotčená chtivost, má duše se spaluje. Zavedu tě do svých hlubokých snů, chci se tě dotýkat bez šatů. Abych tě opustil zjizvenou, abych tě viděl hořet, abych tě opustil zjizvenou, abych tě uviděl hořící. II. Trůn žalu v umírající esenci, plačící krása spoutané aury Zapomenuté oceány naděje prozradily, co se děje, mrzutý smích v neodvážném ráji. Jako jeden modlící si pro neporušenou krajinu s rozradostněnou přetvářkou v západu slunce věků a léta už pomalu umírají. III. S zářícím nožem věčnosti zraňuji nebesa a procházím jejími ranami, abych dospěl k odpovědi každého, kde spatřím všemohoucího. Tak jsem ukradl barvy noci, abych spočítal hvězdy na svých rukou, abych spatřil jiskřit myšlenku... IV. Jestliže se dnes projdu po hladině moří, zítra lidé mne budou vzývat a mé jméno hlásáno bude velebně, aby se lidem dostalo síly a lítosti. Proto přisedni též k mé křišťálové kouli, skrývám něco nového pro tebe, je to všechen Bůh beze mne. Naslouchej zvonům, sen já posílám, jakmile se své víry vzdáš, otevřeš své brány, vyjdeš neposkvrněn. Srdce noci Připoután ke stínu minulosti putuje po dráze života, sledující stále rozmach budoucnosti, jako duch, hloupý milenec, slepá romantika, patetický konec, konstantní permanentka na věčnost. Bude zvána měsíční kůží, bude mít krásu mramoru, vlas tančící jak kamení kolem jejího běloskvoucího pohledu. Připoután k proslovu Venuše, žil za tím důvodem, obrůstán soucitem v zahradě pod příležitostí zdát se stromem, klesá pod křídly ke dnu ukrást konci bezednou studnu, aby si potřásl rukou se smrtí a ještě jednou iluzi rozdrtí a ještě jednou pod křídly padá ja mléčná bouře života k umírání, bude pojmenována měsíční kůží, však do věčnosti dávno spadá. Však okolo jasna všech nadlidských sfér, v jeho noci se vznáší k bezčasému místu, nesoucí tamtu starou příhodu všude jako kříž, na kterém On bude... na kterém by mohl natlouci další hvězdu. Poslední den Slunce umírá v tuhletu nádhernou noc, kvůli nám, dny jsou sečteny pro každého. Svatý pláč v téhleté věčné noci doléhá do nebe. Co jsme udělali? Kdo zabil Slunce? Klečíme pod klenbou temnoty a čas nadešel... Svatí muži se modlí, za návrat dne našich ztracených duší. Můžeme vůbec nějak bojovat v této nekonečné noci? Bože, spasíš nás? Poslední hodiny zapomenutého Boha Dívej se v světlo a pocítíš mou nedohasínají touhu, procházím tvými tepnami jako večerní Slunce obzorem, přežije, ale žádné z pohledů to nespatří. Předtím já upadnul v zapomění, ale nikdy mne to nezranilo jako tehdy, neopouštěj mne zde, abych se plazil přes hříchy, budeš beze hříchu před trůnem mým. Ústa se neodvažují vyslovit mé jméno, vidíš, vyvolal jsem nádherno a krásno, bitva pro životy je tak jemnou, chyť se mne a prosím, pojď se mnou. Když jsem byl malý, Slunce spálilo mou tvář, když jsem ponechal jeho lásku a vřelost šplouchat kolem mne, roztáté hlasy mnohých, v tichu noci tajemné, když šeptající jazyky může otrávit upřímný lhář. Pojď a oblékni mne svým tělem, zadej mi útěchy, snil jsem o mrtvém dítěti za mými víčky. Musím ulehnout a prosím, abys zůstala se mnou, nádherná brána svatyně, mohu být spasen? pro otupělost, ledovou bolest objímající vše, celou zemi. Nad ránem Držel jsem v náručí její umírající tělo a tiskl ho k sobě, vůně ranní rosy rozežírala jí hluboké rány, ze svého obleku rval jsem cáry a snažil se obvázat ty rány. Jemné tváře halila do zkrvavených cárů mých šatů, aby ranní zpěv paprsků nespálil její bledou tvář, oblečenou bolestí všech hnisajicích ran. S důvěrou do příštích životů pošeptala mi svými rty - které byly rozpraskány čerstvostí přicházejícího dne - "Neplakej už pro mne, a nesmutni kvůli mně." Poté vánek, co se prodral přes mé slzavé pohledy, jí políbil na dobrou noc. A začal nový den. Před koncem Povstaly pekelné plameny na mečích jezdců z pekel, aby nakazily světlo oprýskaných nebeských neonů o spasení. Chaos se rozletěl s lávovými křídly, aby strhl hory víry, s nožem na hrdle boží vůle. Chorály bouřek semknuty v krvelačný polibek probouzí slunce do posledního dne. My Black Sun Proplouváš mýma rukama jako žhavá láva in order to whisper tears into my eyes Oh, My Black Sun Promlouváš k mým uším jako pichlavá ozvěna in order to break the silence in my mind Oh, My Black Sun Omlouváš se mými slzami jako věčný smutek in order to sink my soul into sadness Oh, My Black Sun Vláčíš mnou přes kaňony mlčení jako každý den in order to draw black signs onto my face Oh, My Black Sun Líbáš mne na zkrvavené čelo jako v poslední hodině in order to bring the death into my life Oh, My Black Sun. Černý dám Černý dům v ulici se tváří tak tajemně jako portréty trosek, tak tajemně, že toužím vkročit, ale když to udělám, nemohu se dostat přes nepořádek v hale, když s každým pohybem probudím miliony prachových částic. Obraz na zdi je tak chaotický jako portrét světa, tak chaotický, že nemohu se na něj koukat, ale když to udělám, nezmůžu se na slovo z rozčarování myšlenek, když s každou představou probouzím tisíce dalších. Vyděšený, ze všech pohnutek, co mne sem vedly, ze všech zákoutí, kam nedohlédnu, ze všech myšlenek, co z prachu vyvstaly, chci zmizet, ale když to udělám, nemůžu se ubránit....

Bříza

28. 06. 2000

Dát tip

Noční záření I. B.Ez : je to v celku pěkný - rozumím a cítím (což je velice chvalitebné :)) - snad jen (sám tohle velmi často dělám) ten oxymorón (jmenuje se to tak, viď Břízo) - je to sice nápaditý a efektní, ale možná mírně uháší plamen touhy pustotstí a tmou...ale dá se tomu rozumět i jinak... pochopitelně... Temná touha. No zas nic rozumnýho neřeknu. K formě - líbí se mi opakování ... možná se opět s Břízou rozejdeme... ale pokud se cíleně zaměřím na rytmus... nějak mi utíká... Bř: "má duše to spaluje" - CO spaluje duše ? Ponecháno fantazii čtenáře ? (Poněkud narušuje plynulý tok asociací.) Náznaky temných vášní - pouze naznačeny - zasloužilo by si rýč zabořit hlouběji … II. B.Ez : pocit...Pěknej závěr. snad jen - ztrácím se ve složitosti výrazů a proto to vyžaduje více pozornosti - rozumíš. Nečte se to samo - jako jeden modlící si pro neporušenou krajinu ? Promiň jsem asi unavenej... Nedokážu. Bř: V kontextu s I.: - jakási "vnitřní výbava" - "zdůvodnění" chceš-li… smutek na hranici vědomí … Hezky podaný pocit "ostárnutí" ve chvíli, kdy chlap nenaplněn vychládá … rovněž na mě složitá volba slov .. vzhledem k volnému verši nejsi svázán a můžeš více vážit jednotlivá slova (to je má obecná výtka - viz na závěr…) III. B.Ez : Moc moc se mi líbí ten obraz ! Je to fakt pěkný. Jediná výhrada - s zářícím (zkoušel sis to říct nahlas ?) ale to je naprostej detail. Bř.: - to je opravdu detail … tenhle segment básně směřuje k "proklatosti" - na ni však přílišná svázanost konvencí a formálním jazykem… IV. B.Ez : opět ! Myšlenka ! Síla ! jo jo jo... Mám ale malilinkatý pocit že bych mohl opět něco malilinkatého říci... Můžu ? :) Jde opět jen o malilinkatý detail - sen já posílám se zdá přehozením slov až jakoby přebásněné ... možná to má znít vznešeně, mě se to ale podvědomě oddaluje... Bř.: -já- se mi zdá rovněž navíc… zde se ukazuje, že ve "III" byl krok stranou pouhým náznakem. Zde se autor vrací zpět. (tím je vysvětlen onen "konvenčně slušný" jazyk). Ztotožněný duch v nadpřirozené kůži… není mu však příliš volná ? Obrazy cením… Dílo celkově: Zdá se mi, že se vnitřní autorovo prožívání posouvá od instinktivní nevědomé touhy přes zdůvodňovací peripetie k transcendentnu, kam svoji energii sublimuje, coby obětinu. Jsou tím upokojeny potřeby obecně považované za vyšší, a tudíž přijatelnější vzhledem k obecně přijímanému sebepojímání člověka, jako vyjímečného tvora. Je to námaha a bolest - proto úcta k tématu z naší strany oprávněná. Otázkou zůstává, zdali to "napínání vodítka" není jen další z lidských omylů - neboť i onen nižší tvor v člověku má nějaký význam. Je-li zanedbáván a "neopečováván" nemůže ani onen vyšší správně fungovat… (hmm - to jsem zase chytrej ….) Srdce noci B.Ez : začátek mi připadá skvělej... neokoukaný obraty, nápady, inspirace, občas ale vrže rým (padá spadá ... a.t.d. možná je to škoda, protože tuhle věc asi jde do rýmu znásilnit trochu hůř, než jí dát rozlet volnýho verše... mno. nechám to na tobě) Bř: Ano - a ještě: některá slova jako "tamtu" nebo "jasna" mi příjdou nekompatibilní se slohem, který tuším. V prvém případě se od poetického jazyka slang ostře odlišuje, ve druhém je poetismus naopak až přehnaný. Nicméně více, než jinde zde máš neotřelé a krásné asociace … Poslední den B.Ez : opět - je to pěkný, ale takovou nerozhodností - slunce umírá - nádherná noc X klenba temnoty a ztracený duše... jo , je to zajímavý, rozhodně... ale chvilku se zdá že je to dobře, že se to dějě, chvilku ne... Možná by to šlo víc vyhrotit ? Bř: Vyloženě mi vadí slova typu "tuhletu", "téhleté" - totálně mne vyhazují. Navíc některé obrazy mi připadají trohu patetické (svatí muži …) a otřelé (zabíjení slunce…). Myslím, že tu máš lepší … Poslední hodiny zapomenutého Boha B.Ez : Naprosto mě dostala touha boha - pojď a oblékni mě svým tělem !!!Už jenom pro to - Tuším, nemám slov... Bř: - Jo - napadají Tě pěkný věci. Ale na "práci s jazykem" je ještě dost "práce"…;c). "Dívej se v světlo" - (?) příjde mi to nepřirozené - ani svatý, či kněz by myslím takhle nemluvil … kdo tedy ? " Vyvolal jsem nádherno a krásno," - tak tahle věta by mi seděla v ústech postaršího manžela s paničkou před přívěsem u Orlické přehrady, když navečer napichuje buřta a u lýtka s křečovou žilou má otevřenýho kozlíka… "zadej mi útěchy " - zešílel Ti počítač ? - nezlob se - nemyslím to zle… jen se snažím ukazovat ty útržky v jiném možném světle a pomoct Ti tak dosáhnout plynulého toku asociací … Nad ránem B.ez : asi sem měkota, ale tohle mi zatím přišlo nejsilnější ! Je krásný že se nejedná jen o jednu věc... Je to život objímající ! Často ... Strašně Často bývám takhle zahanben ! Opět bez výhrad. Pro krásu nehledám chyby. :) Bř: - Jo -Jo: Tohle je síla. "Čerstvost" - snad by se našlo slovo lepší … ale ten obraz je úchvatnej … Před koncem B.Ez : člověče, tady se mi zdá že se zas nedá co kritizovat :) Snad jen osobní pocit... Jestli jo tak je to v (konečníku) Bř: Nojo - ale ten patos tam jádro pudla nechal… Vím o co jde - ale problém je právě najít ve slovech to jádro … (B. Ezi - neboj! Vyhrát můžou jen ve Tvojí duši - ale ty si to jak Tě znám pohlídáš … :c) My Black Sun B.Ez : ufff ! Jo ! Anglocko česko anglický sluníčko - některý věci jsou mi ještě bližší než já. Refrén ! Bř: ___ ??? - šlo mimo mne … Černý dům B.Ez : Ty mě vážně drtíš... Já vim že ty poslední už nejsou kritiky a tahle bude ještě míň ... Jen Zvolání - Břízo !!! Vykritič ho prosím i za mě- já nejsem schopen. Bř: - zase- to samý: Jazyk !!! proč užívat slova jako "koukat" ?!? Ale jinak (!) - tak tímhle ses milej pane naboural do jednoho mýho snu !!! Přesně ho poisuješ asi do půlky. Pak to má pokračování - ale tak děsný, že ho tady uvádět nehodlám. (já už se na Písmáku fakt nedivím ničemu …) Shrnuto: Špuntík má NÁPADY ! Ale občas si s nima neví rady - s jejich rozvíjením, řetězením a taky s jazykem. Radil bych -když něco napíšeš-zkusit po 2-3 dnech po přečtení zkusit si definovat pokaždé jednou větou: "o čem to je?" - když to nepůjde, bez milosti vyřadit. Ty nevyřazený vzít slovo po slovu a "převážit". Pak to bude SUPER !!!

Hackman