Muži algebraicky

Kdo rozluští ty jejich tajné kódy? Čínštinu biflovat je někdy snazší. Kolikrát jsme se – my ženy – snažily porozumět jejich činům, které neměly za účel nám ublížit, takže za co se to vlastně zlobíme? Párkrát se postavíme na zadní, pak dostaneme pusinu, pár letmých dotyků a za chvíli už nevíme, že se kdy něco stalo. A když udělají další chybu, zase zažíváme pocity, že jejich přesložité, komplikované mozkové závity už tentokrát nepřežijeme, ALE! Čekáme. Čekáme, jestli třeba frekvence otáčení jejich myšlenek zbrzdí tempo a my konečně začneme stíhat. Po čase zjistíme, že se to asi nestane, tudíž hledáme logická vysvětlení jejich chování, které vedou k nechápání, sporům a rozchodům. A čas jde dál. Ženy tohle většinou chápou hůř, a tak stále přemítají nad tím, čí to byla chyba a proč tak a ne tak a samozřejmě jsou strašně znechuceny tou komplikovaností jejich povahy. Otrlejší muži vyhlížejí další oběť a poetičtější duše se snaží posbírat střepy a stávají se těmi nejvášnivějšími lepiči na světě /bohužel mockrát marně/. Jó, když se my ženské zatvrdíme, je to s námi těžké. Ale alespoň na nás je prakticky použitelný vzorec : /jakože donesete diamantový náhrdelník a najednou zapomínáme, že s vámi nejsme odjakživa/. Za sebe musím říct, že přestože mi občas chybí ta logika vašeho počínání, tak mi ji dokonale nahrazuje ta hloupoučká roztomilost, kterou v sobě všichni nosíte. Jenom potřebujete tu správnou ženskou s tím správným vzorečkem, aby to ve vás našla a porozuměla vzorci o „x“ neznámých.

---