Strach,úzkost,neznalost,nový pocit,soucit,křivda,bezmocnost,štvanost,ponížení,bolest,zármutek,

rytmus,radost,veselost,smích,šepot,vzrušení,světlo,včerejšek,nový den,zítřek,temnota,křik,dupot,rytmus,cesta,štěstí,pohyb,skica,…..

Poloha,zpěv,chůze,duše,tělo,muzika,pomoc,rozesmátí,bezpečí,…

DEPRESIVUM ULTRA VITALUM….vakuum,vzduchoprázdno.

Plíživost mžourá na okolí,střádá spektrum otázek pro náhodného chodce.Vyhlíží svou oběť a shledává muže..Šeptá mu do ucha slova vzpoury.Muž se zvedá,pokleká,zvedá,pokleká,zvedá.Dívá se na spektrum plíživosti.Očekává.Čeká.Dočkává se.Přichází.Jde cítit jeho sychravý dech.To není přízrak.Skutečnost v mysli duše.Kolovrátek se rozbíhá.Chrlí otázky,čeká a očekává…odpovědi.Dočkává se.Muž shrbený jeho otázkami,chce utéct,je spoután,nedostává se mu dechu.Prosí,prosí,prosí,prosí,prosí.Přichází pomoc.Ztělesnění okřídleného ptáka.Letí,slétává a usedá na zem.Prohlíží si spektrum plíživosti,náhodného chodce shrbeného pod tíhou otázek,..Pokleká a přebírá na hřbet otázky těžké jako kámen.Chce se jich zbavit.Ale nemůže,nemůže ani uletět,nemůže se vzdálit.Musí zůstat.Prosí o pomoc.Prosí,prosí,prosí,prosí..pomoc přichází.Ztělesnění ďábla v rouše anděla.Ďábel se usmívá,směje a směje.Nepřestává.Dívá se na spektrum plíživosti,náhodného chodce,okřídleného ptáka.Usmívá se ,směje se.Nepřestává.Křídla ptáka bolí pod tíhou otázek,bolí,bolí,přebolí.Až pták necítí nic.Nic necítí,a začne plakat.Rozpláče se,pláče a bude plakat,.Křídla mizí,protože se nenašel nikdo,kdo by ho vysvobodil.Už nikdy nevzlétne nad širou a plaše se usmívající krajinu.Pláče a nepřestává.Ďábel v rouše anděla se dívá.Nepřestává.Probouzí se v něm anděl a prosí ptáka o odpuštění.Přebírá otázky těžké jako balvany a hned se prohýbá.Těžkne,těžkne,a těžkne.Prosí,prosí,prosí o pomoc.Nikdo nepřichází.Snad proto,že Ďábel zavinil ptákovi ztrátu křídel.Nikdo nepřichází.Ďábel v rouše anděla prosí,prosí,prosí o vysvobození…čeká a čeká.Přichází bůh,…Přichází oděný za člověka.Přichází a pokleká.Přejímá od ďábla otázky těžké jako balvany a lehce si je dává na ramena.Neprohýbá se,stojí hrdě,netiskne se,neprosí,…jen stojí..Stojí a dívá se na spektrum plíživosti,náhodného chodce,ptáka bez křídel,ďábla v rouše anděla.Všichni stojí,…stojí,stojí,stojí.Jako by byli obnaženi se k sobě tisknou.Přichází na ně chlad.Kde je ta nenávist ptáka a ďábla???Tiskne se k němu a zahřívá se.Jen to spektrum plíživosti tu stojí a dívá se na boha oděného jako člověka.Diví se,diví,diví,a diví.Nerozumí bohovi oděného za člověka,že se nehrbí,ale stojí,stojí,stojí.Otázky mu netěžknou.Zná jejich odpovědi.Otázka s odpovědí se stává lehkou a odlétá do spektra plíživosti.Otázka za otázkou.Odpověď za odpovědí.Odlétají a usazují se na spektru plíživosti.Uvnitř se mu smějí a smějí a smějí.Spektrum plíživosti cítí otázky,ale cítí i odpovědi.Diví se,že ten prachobyčejný člověk dokázal odpovědět na tyto otázky.Spektrum plíživosti se hrbí ,klesá do prachu a prosí,prosí,prosí.Prosí o odpuštění.Odpuštění,odpuštění,odpuštění.Bůh oděný za člověka stojí a dívá se.,jak spektrum odchází.To,co rozdával se mu vrátilo ve větší tíze.Spektrum plíživosti upadá,upadá,upadá….už se nevrátí….ten prachobyčejný člověk zavinil jeho zkázu…zkázu…..zkázu…Ten prachobyčejný člověk …ten člověk,co vlastně ani člověkem prachobyčejným nebyl,...ten věděl,proč ho nezachránil...