Píseň odsouzencova

Je prý v knize knih již psáno:

Člověk měl by za prací se hnát.

Však já dbal jsem málo na to co je dáno,

mně bylo snažší život užívat.

Mnohé mnou bylo zničeno a rozerváno,

a nikdy jsem se nenaučíl kát.

Teď stojím před pekelnou branou.

Měl jsem se raděj katem stát.

Nikdy nevoněl mi život v práci,

já nechtěl nikdy studovat,

nebil se pro čest, spíše pro legraci,

 rád nechával jsem ženy blahem tát.

Mí kamarádi - zloději a ulejváci,

stydno nebylo nám chudé okrádat.

To vše však nyní smysl ztrácí.

Měl jsem se raděj katem stát.

Ve víně topil jsem snad všechno co se dalo,

z cizího jedl jsem - to i když nebyl hlad,

děvky kupoval, a nebylo jich málo,

pohrdal všemi co jsem měl i neměl rád.

A nyní nevím zda to za to stálo,

teď, když mě k šibenici mají hnát.

A přestože mi v mnohém štěstí přálo...

Měl jsem se raděj katem stát.

Vždyť kat má do života vystaráno,

k tomu beztrestu právo život brát.

Já s ním teď strávím jedno krátké ráno...

Měl jsem se raděj katem stát.