Brána něžnosti snů

Letící ticho miluje se s letním vánkem nad hladinou mé duše. Sen rozložil své mušle mezi oblázky a písek, cítím se tak silný, že snažím se chytit Měsíc a otevřít bránu něžnosti snů s klíčem od svého srdce. Pomalu vcházím s oslepující září hvězd, zahaluji stíny a hledám odpověď, na svou touhu, na svůj život, na svou smrt. Když tu náhle zpoza snění vchází slunce do mých snů a s rozbušeným srdcem nových dnů zavírá bránu a sen se rozplývá jako roky. Pro duši tu zbylo jen nést si svůj kříž nepoznání.

---