Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Roucho

01. 08. 2000
0
0
1586
Autor
Špuntík

Když se jen na chvilku otočím a vyběhnu ze svého života, hledám květiny svých šlépějí, a vše, co bylo špatně. Nevinnost, šílenství, ironie osudu, chladný kámen skutečnosti. Ach, Bože, přijď a spas mne. Myslíš, že tu jsme až do konce? Utopen ve slaném nálevu slz, kdy naděje uvnitř mne se zadusila vlastními slovy, plovoucí masa duše už bez lítosti. Pokud tedy pravda bolí, je přípravou na bolest. Myslíš, že tu jsme až do konce? Neviditelná, věčná řeka porozumění, stále jedno téma, jak umřít a navždy pokoušející síla, vrhnout mne zpět do života. A tak nosím svou roušku sebevraha.
Slunce
29. 08. 2000
Dát tip
ja jsem taky kokot, ale nechci si to připustit

Miroslawek
07. 08. 2000
Dát tip
Špuntíku, nauč se žít se sebou samotným. Možná básní ubude, ale budeš to mít lehčí ;o))) Třeba já o sobě vím, že jsem kokot - a hned je mi líp.

Saxanka
03. 08. 2000
Dát tip
Špuntík:o)

Klárka
01. 08. 2000
Dát tip
možná tu nejsme ani od začátku

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru