Na dohled polím v podvečer

až s emi hlava zatočila z takové dlouhé žluté kritiky já to cítim, i když nejsem Tereza * * *

avi

tu..again :) *

HO: moc děkuji... já si na ni stále ještě nenašel čas...

Makča: Tahle je pro Terku:)

*

ano, paci*

Děkuji všem.

vytisknou hlínu do dutého vzduchu- nádherně si to můžu představit, opravdu jsou ty verše umělecky a krásně zabarvené.cítím v básni jeden velký symbol imprese.:-))

myslím, že to se všeobecně ví:) hmmm hrátky s intepunkcí... Na začátku jsem psal výhradně bez intepunkce, veden názorem, že je příliš omezující a že utlačuje mnohovýznamovost... A řekla bych, že je to asi jednodušší... Tehdy ty texty byly spíše takové slitiny... mnohdy o jedné strofě... Postupem času, jsem si začal oblibovat nejvšemožnější členění... místy až rozbíjení jazyka... V jistých okamžicích to mohlo i vypadat, že se ty texty skládají jen rozbitých a vzájemně překrytých obrazů... Ale cesta šla dál... Došlo, na v jistých místech už pro mne charakteristické, využití stylistických figur jako je: vstup nezavíslého mluvčího do textu, který okomentuje situaci v níž se lyryický subjekt právě nachází - toto je zásadně odděleno odsazeným odstavcem... a podle úrovně komentáře, případně, zvírazněno kurzívou...; další bylo využití přímé řeči, kdy se v textu nachází subjektů buď víc anebo je komentář veden přímo jako promluva...; to všechno se do sebe začalo vplétat a začalo tvořit různé hladiny textu... Celklem přirozeně pak došlo na syntaktické figury, tvořené růzností využití intepunkce... Postupně se mi začalo zdát, že spolehnout se na čtenáře prostě mohu... Vykašlal jsem se na obavu, že tu strukturu nebudou vidět..., že si neuvědomí, jak mohou (jako čtenáři) s interpunkcí pracovat... mohou ji zapojovat, překládat, spojovat i rozpojovat... a nacházet víc, než co jim konvenční čtení interpunkce nabízí... Na začátku jsem se bál, že to neudělají a že neobjeví spoustu rovin toho textu... Dnes už vím, že to 99% z nich neudělá nezávilse na tom, zda je intepunkčních znaků využito nebo ne.... Já s tím nic nezmohu... když oni čtou básničky jako návod na použití nějakého zboží, co se dá dělat... rezignoval jsem na ně... a mnohem spíše si hýčkám těch několik málo čtenářů o nichž si myslím, že dokážou s textem pracovat... (tím samozřejmě neříkám, že mě netěší reakce zbytku nebo, že bych si nevážil toho, že to čtou!) Interpunkci jsem si vzal jako další možnost experimentu... s textem, s jazykem... dovolím si se usměvavě rozžlutit:)))

ale houbičky:))) Jen místy se projevuje jedna věc, a sice snaha o osamostatnění slova... aby slovo stálo samo... ale aby zbyla možnost jeho zapojení... já ti rozumím... někdy, někde, někomu to může působit divně, nezvykle... to je jen otázka najít si tu cestu... pokud je nalezena, tak se nechat (s)vést... Ale přirozeně chápu, že nemusí prostě oslovit... mě oslovila:) takmohu třeba doporučit Ivana Diviše Uzlové písmo... k přímé řeči třeba Jiřího Koláře...

Nebudu to okecávat ... (srha to krásně shrnul) ... líbí se mi. ***

***!

jo, (líbí) T

líbí moc . . . Lasy*V