Kapka

Světlo

Mléko rozlité na černém listu

Poštovního papíru

Svítí mi

Pošťákovi beze jména

 na cestu

Tichounké předení

Všech těch přikrývek

Sny jež přicházejí

Jednotlivě

 jako bílá smrt

Nikde žádná tvář

Příběh o jediné linii

Jsem teď já se svým obrazem v louži

Která jako já je ke smrti odsouzena

A s parami dává v život pravdu svou

V mých očích je obraz mých přání

A shlížím do louže

Abych dokázal z louže jak z šarlatánky

Uzmout byť jeden kmit

Kmit z mnoha jimiž se svět kolem vlní:

Kapka má sestra, dívka a slza

nad kapky nevidím žádný z drahokamů

kapka jež odpadává od mého prstu

„Obraz se rozvlní a světýlko, lucerna ve tmě

tajemně plápolá a promítá na plátno obrys tváře milence

který s kmitajícím srdcem jeho obsah perem vylévá

šťáva, to obsah ušlechtilých plánů,

v níž tapeta je tvá grafitem barvená tvář s jemně rozmázlými rty

Jen malinko se usmíváš, by mé srdce nebylo zničeno“

odcházím

a přec mi zrcadlo dnes řeklo kdo že je ze všech nejkrásnější

kapko má