Ale...tak to prostě chodí...

"Teď se asi měsíc neuvidíme"

"Aspoň se na sebe budeme víc těšit..."

To zní optimisticky, že?

Ale...

My dva...to není shakespearovské drama o láse i pomstě...a už vůbec ne o životě!

Jsme oba jen pěšci v této partii? Nebo snad král a královna?

Když jsme spolu sami, v našem světě, tak na tom nesejde...

Naše duše nesplývají...naše těla ano

(ne, teď opravdu není vhodná chvíle na úvahu o tom, co je duše...)

Šance se nerozdávají, šance se kradou...a já si dvakrát týdně ukradnu tebe...

"Tak pozdravuj manželku a polib za mě děti"

Ne, tohle neříkám nahlas, nebudu přeci riskovat, že už se neuvidíme...

Cože? Slyším někoho říkat "svědomí"?

Dorovnávám a přihazuji touhu, vášeň a únik..to nepřebiješ!

Život je prý jen hra...ale která? Poker, šachy?

Ale co, teď jsi na řadě ty, tak...

"...táhni!!!"