V tramvaji

Vstoupil do tramvaje, pohled měl vzdálený

Myšlenky sbíhají se a krčí rameny

Proč? Jak? Co? Kdo zná odpověď?

Jenže On neznal Koho a tak se hrubě splet

Myslel si, že je v Soho a zatím seděl v šalině

Vytanula mu v mysli Její podobizna

Byla tak milá, ale? Kdopak se v tom vyzná

A ten pan Kdopak stále

Byl opilý

Co chvíli

Našel zlatý peníz a tak jej propili i s kamarádem Kým

Vím,

Vypadá to hrůzně, zapíjet cizí žal

Ale pan Kdo byl hrubý ? když nepil, tak se rval

Já vím jen, že byli dva a panem Nikým rušeni

Kterýžto prý je zval, ať zuby vycení

Ti dva však byli zkušeni

A přesedli si dál

A jak to bylo potom?

Potom se básník vzdal

Vrátil se na začátek o tom,

Jak podivný muž v tramvaji

Sedí, hledí, celý divý tiše civí?

(Co jeho oči hledají?)

A jeho rozum, tichý, snivý

Si představuje pana Co

Tak sedíc spolu v tramvaji

Dva blázni tiše létají

Ukryti svými sny

Dva? Nesplet jste se pane?

O jednom pouze mluvil jste! Já odpovídám: Ba ne!

Ta dívka v jeho představách?

- ale skončeme to již

Když přistoupíte blíž, lze slyšet z útrob šaliny

Hlas snivý, známý nad jiný

Jak tvrdí donekonečna

Své: "Vystupovat, konečná!"

A náš muž - nebyl opilý -

Po této řeči za chvíli vystoupil ze světa svých snů

Zpět v realitu dnů plnou těch frází "Jak se máš"

- a tak se končí příběh náš!