Mosty

Prolog
naděje...
**********

stavěla jsem mosty ze snů
s ránem mizí

stavěla jsem mosty z iluzí
zmizely, když jsem otevřela oči

a mosty z víry
ty míří jen tam

musíš si lehnout do vody
a nastavit záda

to nejvíc bolí
do břicha řežou ledový střepy
a tlačí kamení
jenže jednou se najde člověk
kterej se nebude ptát
lehne si vedle tebe
a ten most
vydrží všecky bouře
záplavy
a všecky cesty tam
i zpátky

ale jen třeba
**********

Epilog
je smutný, že takhle leží a čeká spousta lidí...asi by si měli jít trošku naproti...a co když bude v cestě řeka, nebo propast...tak mě napadá, že mě napad pěknej nesmysl...ale fakt pěknej :-)))))

---