Písmák Zvědavost
televizní vysílače
s červeně svítícími špičkami
nám svítí do oken
do očí
Vítr
zvedáš se nad stráněmi
nad vesničkou v údolí
s otevřenou náručí
vítám tvé něžnosti
Usínání
ve stínu víček
unavených očí
usínají motýli
ve tvém pokoji
Smutné květy
cestou necestou
polem nepolem
musím na záchod
svým obývákem
Sídliště
o pobřeží města
se tříští příboj civilizace
netopýři se prohánějí tmou
mezi vysokými domy
Neznámo
podél řeky rozkoší
v rytmu tolerovaných drog
na nenáviděnou hudbu
na rytmus tepajícího srdce
Krajino
měla jsi být šílená
měla jsi být
teď se mnou
noc se probouzí
Kouzelné víly
za dlouhých večerů
občas slýchávám
jak lidem na balkónech
cinkají zvonečky
Cesta do nebe
zaručeně odcházíme
po schodech
protože výtah do nebe
zase nejede
Čajová meditace
řeka bílých pivoněk
protéká naší duší
protéká námi všemi
protéká osudem
Balkóny
plastoví strašáci
blikající na balkónech
v nejvyšších patrech
si po večerech povídají o tom
Tanec
uprostřed svého pokoje
ve víru barev
světla a tmy
tančím nahý
Žapka princezna
Žapkooo
třesu sklenicí
abych tě vzbudil
ospale se ke mně natáhneš
Meditace za lásku
vpodzimním sadu
se nechám zasypat
padajícím listím
a počkám
Mandala
ponořen do víru
svých snů a extází
pozoruju malinké kamínky písku
kolem svých bot
Ukolébavka
nemůžu spát
déšť buší na okno
přiliš hlučně
nemůžu spát
Marii
svečerními červánky
se procházela v oblacích
tiše našlapovala
noční oblohou
Obraz
mezi korunami stromů
zapadalo slunce
zkeřů vykukovali skřítkové
smáli se nám
Liz Ergová
Seděl jsem u počítače a s nepřílišným úspěchem se snažil zprovoznit nefunkční program. Byl teplý podvečer a mě už stejně pomalu přestávalo bavit zabíjet čas u té elektronické krabice. Ještě chvíli a hodím tu pitomou mašinu z okna, letělo mi hlavou. Ještě chvíli a kašlu na to.
Milan Rynt - Pohátka
Milan Rynt
Pohátka
Svítilo sluníčko. Na obzoru se tyčilo devatero hor a opodál šuměla jedna ze sedmera řek.
Sednul jsem si na pařez, vytáh svačinu a začal jíst.
Absťák
den potébývá nejhoršístále Tě cítímvedle sebev soběstále jsi tadya jáse Tě můžu dotýkatdívat se na Tebevnímat Tvou vůnivnímat Tebejsi neskutečnájednoduše Tě potřebujujsem nemocnýa Tyjsi můj lékjsem nemocnýsteskem po Toběnemůžu bez Tebe žítani nechcipřiznávámjsem závislý
Někde tam v dálce
dívám se do dálkydívám seza teboupřes hvězdy na nebipřes světla na obzoruněkde tam v dálcejedna z těch hvězdjedno z těch světelje tvoje oknoa za ním tyněkde tam v dálce
Svobodě
po tvém boku cítím
opravdu cítím
že žiju
a jak žiju
Ježíš
slyšte nevinnístojím tadypřed vámidívám se na vaše tvářeaje mi vás lítose zavřenýma očimabloudíte stále v kruhuv kruhudo kterého já nepatřímnemůžu vám pomoctnečekejte ode mne proroctvínebo spásunemůžu vám dátani jedno z tohovzhlížíte ke mněale jánejsem spasiteljenom tak vypadámvzýváte nepravéhojá nejsem tenza koho mě máte
Čekání
dívám sedýchámčekáma věřímže se dočkámchvěju seprotože tady nejsii když tady budešbudu to jábudu se třástnedočkavostínež přijdešaž přijdešbudu to jákdo tě přivítápokud přijdeš
Poslední ze šťastných
nejsem básník
nikdy jím nebudu
nebudu nikým
zmizím
Příčina a následek
cítím to
cítím ji
cítím, jak přichází
cítím, že přichází
Měsíc
byl jsem
byl jsem v prázdnotě
a byl jsem sám
a nechtěl jsem tak být
Zvony jarního večera
večer
večer plný zvuků
zvuků a vůní jara
jarního větru
Ruská ruleta
Oči mrtvého žraloka
hledí do prázdna
čekají
nemají co říct
Dlouhá cesta domů
Chárón
s lodičkou na čtyřech kolech
dnes zase čeká
na mou minci
Tvůj smích
slyším tě
mám rád tvůj smích
je mou součástí
stalo se to dávno
Lolita
Víš,
někdy, když ráno nepřichází
a čekání se stává
nekonečným,
Akvárium
Brečící rybičky
tonou ve vlastních slzách
zakleté do konečného prostoru
smutně bloudí sem a tam
Výkřik
Někdo křičí
a mě třeští hlava
asi to nepřežiju
vypaluje mi to díru do mozku
Milenci
Ležíš vedle mne
s prázdnou tváří
čas se zastavil
tvá hořící slova
Místo
Víš, kde jsem teď byl.
Víš, že tam byla tma.
Víš, jak to bylo daleko.
Víš, jaká tam byla zima.
Když jsem musel odejít...
To bylo naposledy,
co jsem tě spatřil.
Naposledy jsem se
díval do tvých očí.
Sen o smrti
zdá se mi sen
mluvím ze spaní
mluvím k tobě
mluvím o snu
Detaily tvého těla
slunce svítí
je krásně
motýli tančí
ve tvých očích
Život
jsmeexistujemežijemežijeme sebežijeme životsvůj životužíváme svůj životk radosti a smutkuužíváme svůj životv malých tabletkáchužíváme svůj životkaždý po svémužíváme svůj životvšichni stejněužíváme svůj životabychom mohli říctže jsme žiliužíváme svůj životprotože musímezemřít
Vztah
Jaké to ječekat na ni. Jaké to asi jeklepat se nervozitou,jestli vůbec přijde. A když přijde,co jí řeknu. A o čem budeme mluvit.
Konec pohádky
viděl jsemumírat andělanetrpěla bolestíměla nádhernébílé šatyusmívala sebyla šťastnásnesla se ke mnědo náručísložila svá křídlaobjala mězvedl jsem ji ze zeměuložil na bílé lůžkopřitáhla si mě k sobědívala se mi do očílíbal jsem jihladil po vlasechvšechno zářiloale její zářepomalu pohasínalaza chvílivydechla naposledbyla tak krásnáale na svých rtechneměla mé jméno
Tvář
Křičící, smějící se tvářse na mě šklebíz okna noci. Ikonka strachu,programovaná pro každého jinak. Po svém. milióny černých obrázkůzačínají pohlcovat operační systém.
Sebepoznání
Pomalu, zvolna zvedáš ruku. Na co myslíš. Na co myslíš,kdyžpřikládáš ostrou břitvuna svůj krk. Na co myslíš,když pod studenou ocelícítíšsvůj vlastní tep.
Dýka
Vím. Já vím,že se ti líbím. Dotkni se mě,zažehni plamen,probuď ve mně žár. Pojď…Pohlaď mě.
Naděje
Plesnivý dědek belhá se chodbou,
berle mu pomáhají,
krůček za krůčkem,
vteřina za vteřinou.
Prokleté mládí
prokleté mládízpůsob, jak začítnávod, jak pochopitpocity na přídělotázky bez odpovědíodpovědi padající z nebeúsměvy přeskakující po tváříchmísí se se slzaminenávidíme milovatmilujeme nenávidětnaše srdce nám nadávajínechceme rozumětmusíme na všepřijít samikrása, která bolízačneme psát veršea pochopímeže jsme mladínavěky prokletíprokletí životemtak nás suďte
O krásE
Ráno. Nádherné jarní ráno,ze kterého se nikdonedokáže těšit. Všichni spěchají do práce.
Dneska jsem vidělprvní rozkvetlý strom.
Prorok
Jsem tady. Přišel jsemz bahna Minulosti,abych v kameni Přítomnostivytvořilstín Budoucnosti,jemuž podobu dajíSlzy Života. Tohle jsoudějiny budoucnosti. Tam,tisíce mil od místa,kde prameníŘeka Evoluce,nedaleko odjejího ústí doMoře Času,tam,kde se Slunce Radosti ztrácív Temnotách Nejistoty,budou lidé zanechániosamotě,opuštěni svým Bohem,jsoucí v prázdnotěsvých naříkajícíchduší,postaveni tváří v tvářsvému bytí budou,a příliš slabía nemohoucí proto se vyrovnats pohledem do zrcadla,stvoří takové bytí sobě,jež usnadní jim jsoucnost jejich.