Vulkány a bohové

Zaujalo mne, že v mytologii obyvatel, žijících v blízkosti aktivních sopek, se objevují božstva vulkánů a některé vulkány jsou posvátné. To bylo velkou inspirací k napsání tohoto díla.

Odedávna vzbuzují vulkány pozornost, respekt a úctu člověka. Jsou tajemné, krásné a štědré, ale občas hrozivé i nebezpečné. Lidé osídlují vulkanické oblasti pro jejich velmi úrodné půdy i za cenu určitého rizika.

Být svědkem výbuchu sopky (z bezpečné vzdálenosti) je mimořádně silný zážitek. Protože si lidé nedovedli tento přírodní děj spojený s ohněm vycházejícím z nitra země vysvětlit, připisovali ho bohům. Sopky byly považovány za sídla různých božstev, duchů a později i ďábla.

Nejznámější pro Evropany je bůh ohně Hefaistos, který podle řecké mytologie sídlil pod činnými sopkami, v jejichž nitru měl své kovárny. Byl bohem ohně a kovářských řemesel, sám byl vynikajícím uměleckým kovářem, který pracoval pro ostatní bohy sídlící na Olympu. Jak poetické vysvětlení magmatického krbu, tehdy neznámého pojmu.

Římané převzali božstva z řecké mytologie a přejmenovali si je. Hefaistos dostal jméno  Vulkán, po němž byl pojmenován i ostrov v Tyrhénském moři Vulcano a sopky - vulkány.

Vikingové, kteří se usadili na Islandu, si představovali boha podzemních ohňů jako obra. Dostal jméno Surtur, po němž je pojmenován nový ostrov, jenž vznikl podmořskou erupcí v roce 1963, Surtsey.

Středověk k vulkánům moc poetický nebyl - pro katolickou církev představovaly sídlo ďábla - krátery Etny a islandské Hekly byly vstupními branami do pekla. Církev s ďáblem samozřejmě sváděla boje a na pomoc si často brala patrony, kteří měli a mají ochránit oblasti v blízkosti aktivního vulkánu.

V Neapoli je to svatý Januarius (San Gennaro), který tu má svůj chrám, na Sicilii ochraňuje před lávou Etny Panna Maria. Na jižních svazích Etny téměř v žádném sadu nechybí socha Panny Marie, která se dívá k Etně... Podobnou funkci má i svatá Agáta. Panna Maria ochraňuje i ostrov Lanzarote.

Sopky v Africe byly považovány domorodci za sídla zlých duchů. Vulkanolog Haroun Tazieff měl v padesátých letech 20. století veliké potíže s úřady tehdejšího Belgického Konga, které mu nechtěly vydat právě z tohoto důvodu povolení k sestupu do kráteru Nyiragonga - boj s úřady trval celých deset let. Masayové uctívají bohyni Engai, sídlící ve vulkánu Oldoinyo Lengai.

Po celém světě je známá nejvyšší hora Japonska Fudži (3776 m nad mořem), nazývaná v Japonsku Fudžisan, což znamená Fudži - paní. Tato impozantní hora tvaru pravidelného kuželu si vysloužila pověst nejkrásnější sopky na světě. V Japonsku se odjakživa těší veliké úctě a váže se k ní mnoho legend. Podle jedné z nich je v hoře ukryta bohyně. Fudži je poutním místem mnohých lidí a dokonce dodnes existuje v Japonsku sekta, která uctívá Fudži.

Další sídla bohů nacházíme ve vulkánech v Indonézii. Toto souostroví patří k vulkanicky nejaktivnějším na světě, jenom na Jávě je 27 činných sopek. Nejznámější z nich je Merapi a Monte Bromo. Vyjmenování všech indonézských sopek by bylo na několik stránek. Na Filipínách je bohem vulkánů Aponalário, nazvaný podle sopky Apo. Daleko známější a proslulejší svými erupcemi v posledních padesáti letech jsou na Filipínách Mayon a Pinatubo.

I Maorové na Novém Zélandu mají legendu, která se váže k sopce Ruapehu. Ve Střední a Jižní Americe se při západním pobřeží Tichého oceánu setkáme s mnoha činnými vulkány, které byly dost vzdálené od tehdejší civilizace původních obyvatel.

Aztékové a Mayové uctívali božstva ohně, ale není známo, zda souvisela s vulkány. Posvátné úctě se zde těšil obsidián - sopečné sklo, z něhož byly zhotovovány různé předměty a především nástroje - nože pro rituální obřady.

Velmi pěkná a poetická legenda se vztahuje k nejvyšší sopce v Mexiku Popocatepetl (5470 m nad mořem). Vypravuje o statečném bojovníkovi Popocatepetlovi, který se vrátil z vítězného boje a našel svoji lásku Ixtaccihuatl mrtvou. Utrápila se mylnou zprávou, že Popocatepetl v boji padl. S velikým hořem v srdci Popocatepetl pohřbil Ixtaccihuatl v pyramidě v podobě hory, kterou pro ni vystavěl a vedle této pyramidy postavil ještě jednu větší pro sebe. Do ní pak vstoupil a jeho nesmírný žal se proměnil v oheň, který hoří v nitru hory... Obě hory Popocatepetl i Ixtaccihuatl (patrně vyhaslá) jsou blízko sebe. Ixtaccihuatl z jedné strany svým tvarem připomíná ležící ženu.

Podobně jako Fudži v Japonsku, těší se v Ekvádoru pozornosti a je i symbolem této země Cotopaxi, jenž byla do nedávné doby považována za nejvyšší činnou sopku na světě (5897 m nad mořem).

Mnoha aktivními vulkány se mohou pochlubit Malé Antily v Karibiku, z nichž připomenu Mont Pelé na ostrově Martinik. Z názvu sopky je patrné, že i do těchto končin zavítala bohyně ohňů Pacifiku Pelé, jejíž hlavní sídlo je na Havajských ostrovech. "Rudovlasá bohyně", jak je tu nazývána, často vystupuje z vulkánu Kilauea. Havajci na její počest tančili rituální tance znázorňující pohyby země. Aby si udrželi přízeň této bohyně, vhazovali do kráteru malé oběti, většinou květiny nebo jídlo, někteří tak činí dodnes...

I proslulý francouzský vulkanolog Maurice Krafft při přeletu nad Kilaueou shodil z letadla malý dárek v podobě jídla. Spolucestující se ho udiveně zeptal: "Jak to, že vy, vědec, obětujete bohyni Pelé? Vždyť sám víte, že je to jen mýtus". Maurice Krafft odpovědel: "Věda je něco jiného a bohyně Pelé také. My, vulkanologové jsme do ní zamilováni". Pelé se stala pro vědce, kteří mají k ohni tak blízko, něčím, co do jejich vědy vnáší poezii, která k vulkánům určitě patří.

Možná, že by se ještě daly vypátrat další legendy vztahující se k vulkánům, některé pravděpodobně zanikly se zánikem kultury.

Na závěr se vrátíme do naší země... Sopky tu sice vyhasly před desítkami milionů let (za tu dobu byly značně pozměněné erozí, často z nich zůstaly jen sopouchy, nebo zbytky lávových příkrovů či přívodních drah magmatu nebo dokonce byla obnažena magmatická tělesa nahromaděná těsně pod povrchem země), ale i tak si zachovaly svoje kouzlo. No řekněte sami, proč praotec Čech vystoupil zrovna na Říp... a právě tuto krajinu oplývající mlékem a strdím vybral pro svůj kmen.