a já věděl...

že smutek už neodejde...

dostal se do let, kdy nad vším člověk moc přemýšlí

sladkohořká chuť vědění

bolest lidství -- naděje odpuštění...

čím dál častěji hledí do dálek

iluze nenaplněného a touhy po obzoru,

však prožitá uskutečnění ho bolí víc 

a on to ví...

není slaboch co chvění ukrývá

jen možná špatná slova zvolil

když přemáhal strach

Prý strach zabíjí myšlení...

to nemohl dovolit

vždyť jen nestálost mysli mu zbyla 

vědě o pomíjení

 --těžká volba--

buď zklamán příchozím

nebo soužen tím co mohlo být...

však by mohlo svádí ke snění a tam rádi utíkáme!

tak i tak jen smutek zbude

však pro mne s úsměvem :)