Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Les

Výběr: vesuvanka
28. 06. 2005
7
0
3886

Les. Zelený, krásný a nekonečný. Místo klidu a míru. Místo kde stále ještě vládne matka příroda, jediná pravá matka nás všech… Říkáme, že prý dokážeme zkrotit přírodu… Opravdu? A kteří jí budou krotit? A kteří se postaví na její stranu proti nim? A kdo bude silnější? Lidé a jejich stroje, nebo příroda a její lidé?

   Procházím zelenou katedrálou. Pod mýma nohama šustí mech a listí. Listí ctihodných strážců lesa. Procházím lesem a mé oči vidí. Vidí víc než oči obyčejného člověka. Vidí to co se skrývá za tím, co je zřejmé.

   Zastavuji se a naslouchám. Nechávám se procítit vůní která je všude kolem mě. Záda přitisknu k mladému buku a čekám. Přibíhá srnka a zastavuje se několik metrů ode mě. Nevidí mě, hledí kamsi do dáli. Ví co je třeba a nechce nic víc. Nemusí o ničem přemýšlet, nic si pamatovat. Prostě jen ví. Napíná slechy a celé její tělo se chvěje. Je tu snad někde nebezpečí? Opatrnosti není nikdy dost. Uklidněně se otáčí a konečně si mě všímá. Nejdřív sebou cukne v úleku, ale zřejmě cosi v mých očích jí opět vrací klid.

   “Ne, já nejsem nepřítel… ani tvůj, ani tohoto místa.”

   Chvíli se na mě dívá. Snad si mě prohlíží. Snad říká:

   “Jsi přítel, nemusím se tě bát. Buď pozdraven, ráda jsem tě viděla.”

   Jako žena, která si náhle vzpomněla, že nekoupila dětem lízátko sebou cukne, otočí se a peláší pryč. Zpět ke svým denním činnostem a povinnostem. Snad ke svým přátelům a rodině. A bude si s nimi vyprávět, že potkala podivného člověka, kterého se nemusela bát. A že až oni ho potkají, že se ho také nemají bát.

   Procházím hvozdem a stromy si o mě šeptají s větrem ve svých korunách. Myslí si, že je tady dole neslyším… ale já rozumím jejich starým, klidným a hloubavým hlasům.

   “Podívejte se, to už jsme dlouho neviděli; člověk a prochází se tu. Nic nehledá a nesbírá, ani se netváří, že mu všichni patříme. Jen se prochází a dívá se kolem. Je to vůbec člověk? Není to jeden ze starého národa?”

    “Možná ano, starý dube… možná ano.”

   Plane v mém srdci, příjemně pálí a hřeje… odkaz těch, kteří tu již nejsou. Nebo snad zůstalo zde něco z nich? Nejsou tu mezi námi do teď? Nejsme jimi někteří z nás?

   Přicházím na palouk, kde lidské oko nevidí nic než trávu, mech, kámen. Mě však vítá vládkyně lesních víl, jejíž jméno je zapovězeno lidským uším. Přidávám se k jejich tanci a jejich podstata doplněná mým lidstvím vytvářejí úžasné věci, které však nikdo nemá vidět. Jen ten, kdo ví, že se může dívat. Měsíční záře se odráží v kapičkách rosy na konečku každého stébla trávy. A na paprscích tisíce obrazů tančíme. Tančíme tanec, jenž byl již zapomenut a jenž se znovu zrodí vždy, když si vzpomeneme.

   Utancovat se k smrti není těžké, zvlášť když vám dělají společnost takové tanečnice. Elanor, Adia, Willis, Sehren, Danial, Sharí a nejlíbeznější z nich Taránis - Jejich jména, jenž nejsou skutečná. A přeci skutečnější, než lidé a jejich cíle.

   Jen nerad opouštím jejich palouk, avšak i víly někdy musí spát. Každou z nich uložím ke spánku ze kterého se nikdy neprobudili a nechám jejich motýlí těla dřímat na lůžkách utkaných z hvězdné záře.

   Palouk náhle utichá. Jako ticho před úderem srdce zvonu. Sledují mě. A já sleduji je. Nevím, jestli jsem nápadnější já, nebo oni. Snad se mě obávají. Snad nevěří, že jsem tím, kým jsem? Promluvím na ně a oni mi rozumí. Jejich srdce jsou jasná a otevřená. Vítají mě doma. Doma?… Ano. Doma. Dnes bude velká slavnost. Jídlo, pití, zpěv a básně. Příběhy jež viděl svět i ty jež vidět mohl. A i ty, jež by raději neviděl…

   Je krásné být opět mezi svými. Tam, kde nepřemýšlím… prostě jen vím co je třeba. Vše je zřejmé, vše je prosté, vše je tak… nelidské.

   Po době přesně tak dlouhé, jak má doba dlouhá být se opět vypravuji. Nezáleží, jak dlouho jste s těmi, které milujete, vždy je to jen okamžik mezi dvěma pozdravy. I oni odcházejí. Tam, kde jsou vždy a kde jsou všude. Tam, kde je všichni vidíme a přeci ne.

   Můj přítel zpívá v korunách mých přátel a mí přátelé mě doprovázejí. Ze všech srdcí zní jen jedno: “Zůstaň!”

   I z toho mého.

   Ne, ještě není vykonáno, co je třeba vykonat. Ještě stále je tu naděje…

   Pod mýma nohama opět šustí mech a listí. Pak již nešustí nic…a pod nohama jen temnota. Usínám a těším se, až se opět probudím…

 

   …Cože to mám napsat? Promiňte, to je asi zlý sen…


elfka_Sea
27. 01. 2006
Dát tip
mě se moc líbí myšlenka... moc....ale přijde mi v tomto světě nereálná..ovšem pokud tak opravud uvažuješ...a své názory a úvahy obhajuješ..klobou dolů.... ano les potřebuje chráni... celá příroda potřebuje.... a snad proto tu byli elfové a víly.... dnes jí zachraňuje kdo může... a je to krása, když se daří :))))) *t - za myšlenku

No, ne že bych chtěl nějak popírat hodnotu soudů zde vyřčených mými drahými kolegy předemnou, nicméně mám dojem, že by tvému literárnímu cítění prospělo, kdyby tě tu navštívilo pár lidí s řekněme... ne tak soucitným či rozněžnělým projevem (pravděpodobně pramenícím z prepubertální fascinace Literaturou s velkým L). Pošlu pár áve, uvidíme. Jináč k textu. Ten prolog, to ti diktoval Jakub Patočka?... .))) A dál... Jsem se zrovna rozhodl, že nebudu sepisovat litanie, a doslovně ti sem pošlu poznámky, které jsem si udělal při čtení. Nějak se s tím poper... :) ****************** interpunkce * chyby obecně * podmět/přísudek (ženy!!!) * slylistika - proč tak šroubovaný jazyk? * není povídka, jen črta * absence příběhu+nedobře zvládnutá poetika -> pocit zbytečnosti * větší celek -> rozvinutí -> možná pomůže * ******************

Patočka mi seděl za krkem a dral mi ho do míchy sbíječkou;o) Chyby - hluboce se stydim... zvlášť za ten podmět/přísudek Šroubovanej jazyk je tak nějak schválně. Proč, to ti ale nepovim. Ňák se mi to k tomu hodilo... Příběh to ani mít nemělo, ani to neměla být tak docela povídka. Prostě jen takové blábolení jak mi to na jazyk přišlo. Nerozváděl bych to, myslim si, že by to nebylo ono, něco popisovat víc... Nezvládnutá poetika: slitování, nejsem žádný ostřílený literární vlk;o) Každopádně díky, sem rád za každou větu, která pomůže. Za ty áve bych byl vděčnej...

No jasně, jenže argumentace typu "ale já to tak chtěl" není zrovna to pravé ořechové. Spíš se ptej, jestli se ti podařilo předat čtenáři to, cos chtěl - a pakliže ne, tak proč. Tudy vede cestička... :)

Zbora
21. 12. 2005
Dát tip
Já si myslim, že je Pišta zlej. Snažit se uplatnit hlubší literární povědomí na podobných serverech je krajně neslušné!!! Text se mi nezamlouvá, nicméně patří ve zdejších vodách spíše k průměru, než že by výrazně pokulhával.

To je tou vánoční náladou. Normálně bývám superzlej.

Hm... zbejvá jen na náhrobek epitaf: Takhle dopadla podle mého názoru moje nejpovedenějśí povídka v očích expertů;oD Zbejvá už jen moje nejlepší dílo podle názorů ostatních. Prosím kamením nešetřit- zocelují, alias co mě nezabije to mě posílí;o)

Saidhi
02. 07. 2005
Dát tip
Přírodní a duchovní, tak to na mě působí. Místy psané jako úvaha-ale proč ne?

andromeda
30. 06. 2005
Dát tip
Nezáleží, jak dlouho jste s těmi, které milujete, vždy je to jen okamžik mezi dvěma pozdravy...... zaujalo me celé dílko, je to nádhera, dám si do oblíbených a jeste si ho prectu..... vesuvanka - dekuji za avi!!! To je presne ctenícko pro me i já posílám avi - poulett, precti si........ TIP

ElessarElanesse: Jsem rád, že jsi se vklínil do klubu i ty sám osobně, takových bytostí je, myslím, třeba. PS: Ten okamžik mezi pozdravy mi přijde jako naprosto geniální myšlenka. PPS: Máš-li odvahu, pročítej si mě dle libosti, má stromopsaní však dosud ještě leží v šupleti. :)

Tvoje dílka se mi líbí čím dál víc... Má to krásnou atmosféru a líbí se mi ta láska k přírodě, která je z toho cítit. Jeden tip je málo =)

ElessarElanesse: 1)Nemáš vůbec zač, naopak já děkuji za to, že zde uveřejňuješ své druidské pocity, mívám totiž obdobné. 2) Jedná se o klubík Stromy a jejich kouzlo Máš to napsané v záhlaví tvého výtvoru :)

Anatol: Díky, už jsem to taky našel:-) Jsem tu zatím jen krátce, tak se ještě rozkoukávám. Něco si od tebe přečtu až budu mít drobet času... catie: Inu s tou ženou (respektive laní) to bylo drobet jinak, ale chápu co myslíš:-) Jsem rád, že i "odporný městský člověk" dokáže tohle ocenit;oD

vesuvanka
29. 06. 2005
Dát tip
Nádherné, poetické, z dílka vyzařuje nejen veliká láska k přírodě, je v něm poselství..... Ne, ještě není vykonáno, co je třeba vykonat. Ještě stále je tu naděje… je to přesně tak jak píšeš - probouzet nadšení a lásku... stále je tu naděje...... dílko mě moc zaujalo, díky.... TIP a V a ještě posílám avi catie - díky za avi

Flavia
28. 06. 2005
Dát tip
Tohla téma se mě velice týká. Je v tom poselství a to by mělo v literatuře být. Ještě není vykonáno, co je třeba vykonat... A ty to vykonáš? Jako opravdu, ve skutečnosti, ne jen na papíře? Myslím, že jestli opravdu myslíš tak jak píšeš, tak bys měl.

Inu snažím se co to dá... Ale není to snadné v dnešním světě...

Flavia
28. 06. 2005
Dát tip
To teda opravdu není. Ale kdyby každý přispěl svým kouskem... Už radši skončím se svými morálními idealistickými kecy, jen se snažím získat další lidi pro přírodu, tak se omlouvám :-)

Rabb
28. 06. 2005
Dát tip
Fla: Neomluvej se, příroda si své místo v dnešní době najít musí. Pomalu ustupuje civilizaci a to je špatně. Lidský tvor se musí zajímat o své okolí; to je jeho povinnost!

Mě nemusíš získávat... příroda mě získala už dávno... taky shánim lidi a věz... je nás více než většina "obyčejných" lidí tuší... elfové, dlaci, ale i vampýři apodobní...

Drahý půlelfe, nejen za téma ti věnuji svůj skromný tipeček a dílko vkliňuji do příslušného klubu.

Anatol_Irhem: Děkuji ti mockráte, jen bych se optal, který pak klub to je?

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru