Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

SMRTIBRÁCHA

Výběr: jenyk, hai_mal
02. 12. 2005
20
7
6992
Autor
Mezon

Až budete padat třeba z desátého patra a před očima vám najednou poběží váš život jako film, nezoufejte. Zřejmě asi právě v ten moment pod vámi projíždí nákladní auto vezoucí peří do čistírny. Ale pokud uvidíte jen přibližující se zem, nedá se nic dělat.

Nemám rád smrt. Ne že bych se jí zrovna bál, spíš z ní mám respekt. Když se to vezme kolem a kolem, asi je to opravdu ta jediná jistota, kterou v životě máme. Tyhle paradoxy mě někdy docela dojímají. Ale o tom, že to není klišé, vás přesvědčí každý majitel pohřebního ústavu, když mu jdete zaplatit za poskytnuté služby. A jestli si v tu chvíli, když čekáte na stvrzenku ve studené kanceláři, myslíte, že jste hodně blízko smrti, je to jen další z řady omylů, kterými si sami zpříjemňujete život. To ticho, ten chlad a klid, vůbec neznamenají její přítomnost. Dokonce ani dutý zvuk rakve, která při spouštění naráží do stěn hrobu, nemá se smrtí nic společného. Už ne. Smrt si udělala své a v ten moment už jí bylo třeba jinde. Na jiném místě v ten samý čas.
Jak už jsem napsal na začátku, nemám rád smrt. A já vím, proč ji nemám rád. Pro mě to není jen všeobjímajíci a přitom nicneříkající pojem. Bylo mi totiž před nedávnem dopřáno toho potěšení, se s ní setkat. Taková celkem banální záležitost s letními pneumatikami a ranní námrazou a najednou jsem si docela jasně a zřetelně uvědomoval, jak mi promáčklé dveře lámou levou klíční kost, pak jedno žebro, lup, a ještě dvě, lup lup, dokonce ani srdce, ledviny, játra a určitě i slezina nebyly nijak nadšeny z té náhle změny směru pohybu a evidentně se jim zpátky nechtělo. A v ten moment, kdy se hlava právě chystala narazit spánkem do kmenu stromu za tříštícím se bočním okénkem, jsem si v zrcátku všiml, že na zadních sedadlech někdo sedí.
Dlouhovlasá brunetka tak kolem pětatřiceti, co jsem si stačil zorným polem zrcátka všimnout tak v perfektně padnoucím jemně proužkovaném tmavě šedém kostýmku, a kdyby nebyla tak bledá, řekl bych, že vypadala sexy. Přestože se už pomalu, ale jistě, s rachotem a skřípěním plechů zmenšoval vnitřní prostor mého auta, s ní to ani nehnulo, a s lehoučkým úsměvem se mi skoro až flegamaticky dívala přes zrcátko do očí.
To ten mladík co seděl vedle ní, to bylo něco úplně jiného. Asi tak pětadvacetiletý hejsek s nagelovaným ježkem na hlavě a stříbrným kroužkem v levé nosní dírce, v ošoupané kožené bundě a v džínách silně poznamenaných nespočetnýmy mejdany, v ruce s láhví třetinkového piva a řekl bych se šťastným úsměvem a neuvěřitelnou jiskrou v očích, skoro jako by křičel: to je jízda!
"No ták, ségra, nedělej pupínky, tohodle mi nech!", vykřikl hejsek a loktem vrazil do své sousedky, až z lahve vyskočilo pár kapek piva a ty se pomalu rozpíjely na šedých kalhotech. Dáma zvedla rozvážně oči od tmavých skvrnek na svém oděvu a pohlédla káravě na hejska.
"Sorry, sorry, dyť se zas tak moc nestalo. Nebuď na ty svý hadry taková ciltivka", hájil se mladík a snažil se celou situaci zlehčit hlasitým smíchem.
"Tak co bude? Necháš mi ho teda, nebo ne? Prosím tě, co by ti to udělalo? Sakra řekni něco! Nebo to skonči, ale ať už vocaď vypadnem."
Dáma pomalu pohlédla do zrcátka, kde se naše pohledy opět setkaly, a pak, aniž by ode mne svůj zrak odvrátila, překvapivě hlubokým a příjemně chlácholivým hlasem promluvila k mladíkovi.
"Bratříčku, tohle je naposledy, co jsem ti dovolila být celý den v mojí blízkosti. Sám vidíš, že to nedělá dobrotu."
Ústa se jí sotva pohybovala, přesto bylo zřetelně slyšet každé slovo.
"Co na něm, prosím tě, vidíš? Obyčejný člověk, ničím vyjímečný, nazajímavý, prostě nula. Nicka, kterých ve válkách vydeche třeba tisíc ve zlomku času." Stále mi přitom hleděla do očí, bez výrazu, chladně.
"Dobře tedy. Řekni mi, bratříčku, jeden jediný důvod, proč bych ho neměla poslat pryč a je tvůj." Pohlédla na mladíka a najednou jsem jí v očích zahlédl něco, co tam doposud nebylo. Snad otázku, možná zvědavost, s čím se na ni ten rozesmátý týpek vytasí. Mladík mi nedal šanci tu jemnou nianci v pohledu dále sledovat a okamžitě vyhrkl:
"Proč?! Proč!?! No přece ..", zaťal rty a zamyslel se, a já už ani nevím, jestli jsem si přál, aby ten důvod znal nebo ne. V tu chvíli mi totiž vůbec nedocházelo, co se to na zadním sedadle mého pomalu se deformujícího auta odehrává.
"Hahááá, už to mám!!!", zamával rukama až pivo zase vystříklo, poposedl si aby na svou společnici lépe viděl a s rozjařeným pohledem skoro až křičel: "Tak víš, proč? Víš proč, co? Fakt to chceš slyšet?", a poskakoval přitom na sedadle jak malé děcko.
"No to bych moc ráda", řekla bez známky vzrušení a opět se naše oči setkaly ve zpětném zrcátku, které už začínalo z levé strany trochu praskat.
"No tak já ti to teda řeknu, hehe ... hehehe " Zvedl ruku, aby se napil piva, ale dáma ho lehkým pohybem ruky chytla za loket a zarazila ho v jeho počínání dřív, než si přiložil láhev k ústům. Jiný na jejím místě by už zřejmě projevil známky netrpělivosti, ale ona ne. Z jejího chování bylo patrné převážně to, že má dost času, i když to tak momentálně nevypadalo.
"Buď, prosím tě, té dobroty a sděl mi ten důvod. Jistě bude jedinečný, ostatně jako vždy."
"Tak teda ... víš proč? Protože ... protože ... protože, proč ne?" Vítězoslavně na ni pohlédl a bylo na něm zřetelně vidět napětí, s jakým očekával její reakci.
Ani to s ní nehnulo. "To jsem si mohla myslet, že to bude něco extra. Začínaš mě nudit, bratříčku. Já si nemůžu dovolit takové rozmary. To mileráda přenechám tobě. Já jsem smrt a ty jsi smrtibrácha. Tak to je a tak to bude. O tom kdo a kdy, rozhoduji jenom a jenom já a ta tvoje hra mě už vážně nebaví."
"Co by ti to, prosím tě, udělalo? Dneska poslední, jo?" a s prosbou na ni pohlédl, skoro tak, jako se dokáže dívat jedině basset.
V jejím pohledu bylo najednou vidět, jak moc se jí nechce vyhovět, že by raději držela otěže pevně ve svých rukou, vždyť ona je přece paní situace, ona je ta jediná spravedlivá.
"Ale dneska naposledy. Tak mu to teda pusť a já pokračuju, víš kde mě najdeš."
"Počkej, počkej! Nechceš se dívat s náma?"
Pousmála se, víc než kdykoliv před tím a pohladila mladíka po tváři. "Vždyť víš, že mne to vůbec nezajímá. Promítáš jim jejich životy a mě ne-za-jí-má ničí život. To je tvoje záliba. Nezdržuj se dlouho."
Aniž by se s ním rozloučila, začala se najednou rozplývat a ještě než zmizela úplně, natáhla ruku otočenou dlaní ke mně a lehce pokrčila prsty. Pak už nebyla. A v ten stejný okamžik jsem zaslechl výstřel patrony mého bočního airbagu a hejsek mě poklepal na rameno.
"Sedíme pohodlně? Je všechno oukej? Sorry, spěchám, takže je to bez popcornu. Voaláá, začínáme."
A před očima se mi začal odvíjet celý můj život. Všechny pro mě už dávno zapomenuté okamžiky, mi vyskakovaly v mysli obraz po obraze, cesta ze školky s maminkou, se starším bráchou na třešních u dědy, s tátou si hrajeme ve vodě na prázdninách u moře, vyhazuje mne do výšky a zase chytá a oba se moc smějeme (tohle přece můj táta nikdy nedělal, ten se na mě přece vykašlal, tomu nerozumím), a další a další obrazy, cesta z diskotéky se Zuzanou (na tu už jsem vážně skoro zapomněl) za ruku a pak první pusa, a další a další, návrat z vojny a já zvracím z okna jedoucího vlaku (jó, to byly časy), a film letí jak splašený, svatba, děti, hádky, rozvod, a zase svatba, maminka v nemocnici, pohřeb, já s tátou jak dva cizí lidi vedle sebe v černých kabátech, pak nejednou dnešní ráno, dávám dcerce a manželce pusu a sedám do auta ...
Vtom zaslechnu vzdálený hejskův hlas: "Tak to bysme měli. Já už musím, ale loučit se nebudu. Jestli se ti něco z toho filmu nelíbilo, tvoje věc."
Cítím jak se mi hlava pomalu a bezpečně boří do nafouknutého airbagu, v uších mi zazněl neuvěřitelně hlasitý zvuk, skoro jak úder do kytary, a pak už jen tma. A ticho.

Probral jsem se v nemocničním pokoji, v nose hadičku a nad sebou uplakanou manželku. Sotva jsem ji viděl, jedno oko zalepené a druhé zalité slzami, naklonila se ke mně aby mě políbila. Zkusil jsem pohnout rty a vydat ze sebe nějaký zvuk. Šlo to. Manželka si všimla, že se pokouším něco říct a naklonila se ke mně.
Ze všech sil jsem ze sebe sípavě vytlačil dvě slova: "Zavolej tátu."
Usmála se a se slzami v očích vyndala z kabelky mobil.

7 názorů

FLO
06. 10. 2008
Dát tip
Tak to je vážně síla. Skvělý. Uzemnilo mě to dostatečně. *

StvN
12. 06. 2007
Dát tip
Pohled přes extrém může být někdy nápomocný k lepšímu poznání a pochopení souvislostí. Jestli to máš 60/40, tak dobře, já jsem tě pochopil tak, že inklinuješ spíš k 80/20:) Osobně mám zkušenost takovou, že když nějaké dílo trpí formálními nedostatky, tak se nedá říci, že by jich bylo "několik". Je to asi tak, jako když student ve slohu píše vždycky pitel (místo pytel). Je to sice jedna chyba, ale když to slovo použiješ desetkrát....:) Podobně s formou. Když někdo neovládá stavbu věty, tak tím sníží celkovou úroveň díla, třebaže by šlo řící, že je to jeden jediný formální nedostatek. Zkušenost s nesmysly mám takovou, že pokud se jedná o nesmysly ve smyslu logiky nebo nepřesných, neúplných, zavádějících informací (nerespektování fyzikálních zákonů, neznalost základů psychologie atd.), pak je to podobné jako s tou formou, dílo je degradováno na brak. Ostatně se mi zdá, že poněkud zaměňuješ obsah, děj a příběh. Řekl bych, že ty upřednostňuješ příběh, nikoli obsah jako takový, protože dílo může mít obsah i bez příběhu a děje. Pak ale musí mít vynikající formu, zatímco dílu s příběhem (těch 80/20:) stačí, když je solidně odvyprávěno. PS: když odešleš kritiku a stránku obnovíš, tak se odešle znovu, proto je tu víckrát.

vrgulnik
12. 06. 2007
Dát tip
Proč se to tady proboha objevilo dvakrát!!??

vrgulnik
12. 06. 2007
Dát tip
Ještě, že nežijeme v extrémním světě! :-) Nejsem extrémista, takže to až takhle nevidím. Pokud slovo "upřednostňuji" znamená) sto ku jedné, tak to vyznělo špatně. Já myslel třeba 60/40. Postavil bych tu otázku jinak: 1. Máš skvěle vymyšlený příběh a v textu několik formálních nedostatků, které ruší celkový dojem 2. Máš skvělý výrazový slovník, ale v příběhu je několik nesmyslů, které narušují celkovou línii příběhu Co se bude "líp" číst? Já nevím, asi každému čtenáři něco jiného... nemám patent na rozum. Navíc si myslím, že pokud někdo nemá VŮBEC ŽÁDNOU nebo MINIMÁLNÍ schopnost se vyjádřit, asi nebude nic publikovat, ne? :-) ... a sorry Mezonovi za tuhle diskuzi :-)

vrgulnik
12. 06. 2007
Dát tip
Ještě, že nežijeme v extrémním světě! :-) Nejsem extrémista, takže to až takhle nevidím. Pokud slovo "upřednostňuji" znamená) sto ku jedné, tak to vyznělo špatně. Já myslel třeba 60/40. Postavil bych tu otázku jinak: 1. Máš skvěle vymyšlený příběh a v textu několik formálních nedostatků, které ruší celkový dojem 2. Máš skvělý výrazový slovník, ale v příběhu je několik nesmyslů, které narušují celkovou línii příběhu Co se bude "líp" číst? Já nevím, asi každému čtenáři něco jiného... nemám patent na rozum. Navíc si myslím, že pokud někdo nemá VŮBEC ŽÁDNOU nebo MINIMÁLNÍ schopnost se vyjádřit, asi nebude nic publikovat, ne? :-) ... a sorry Mezonovi za tuhle diskuzi :-)

StvN
12. 06. 2007
Dát tip
Když už jsem dostal avízo, tak bych se rád zamyslel nad jednou věcí. Řkáš, že upřednostňuješ obsah, před formou. Co tohle tvrzen znamená poznáš nejlépe, když si představíš dva extrémní případy: 1. Máš skvělý obsah, ale žádnou formu nebo minimální formu 2. Máš dokonalou formu, ale žádný obsah nebo minimální obsah Co myslíš, jaké dílo z těch dvou nepůjde téměř číst?

vrgulnik
12. 06. 2007
Dát tip
Nekonečný souboj formy s obsahem. V tvém případě zvítězil obsah a to je dobře. Vždy upřednostňuji zajímavý příběh/nápad nad formou. Zpočátku jsem se nemohl srovnat s tím "jak" je to napsáno a na konci mi to vůbec nepřišlo. Měl bych jen jednu výhradu: neprozrazoval bych hned na začátku, že to přežije. Souboj nekroidních sourozenců by tak měl větší šťávu. A nesnaž se "logicky" protiargumentovat, že kdyby byl mrtvej, tak to nemůže vyprávět. To je samozřejmě holý (ne)smysl! :-) Můj závěr: výjimečná povídka, kterou jsem si velmi rád přečetl. Máš můj tip!

Lasy
12. 01. 2006
Dát tip
Super nápad, ale chvilkama to působí jako by to psalo malé dítě. Prostě zpracování nám uniká. Lsy

LaMouette
06. 01. 2006
Dát tip
dyz woni us sici secko rekli.. a chfalit chlapy nejak prehnane.. by byla chypka.. cili asik takhlenc.. mots se mi to libilo..:-)

Yeziiinka
04. 01. 2006
Dát tip
Dokonalé. A obrovské, chytré, sugestivní... aaale, co bych plácala... * Děkuji za silný zážitek a dávám Hlas s velkým Há téhle povídce měsíce (jestli se na to hraje).

chaImin
04. 01. 2006
Dát tip
- slabé popisné kusy a kousky nedůvěryhodnost děje (nemyslím tím výkřik "ale smrtka přece nejni", nýbrž "..a neoblíkla by se smrtka jinak?" - ta nedůvěra je důsledek čehosi na mé straně) +: vynalézavost textu stavba bez jediného holubího exkrementu pointa tipuji s příjemným pocitem

houmles
03. 01. 2006
Dát tip
smrt ma pro kazdyho jinou podobu. treba jepice si myslej ze smrt vypada jako okoun. (c) Pratchet ta tvoje je docela fine, na motorce by se ovsem vesla bud jen ona, nebo jen bracha ;-)

Lakrov
21. 12. 2005
Dát tip
Obdivuji tu nádhernou lehkovážnost při balancování mezi životem a smrtí (právě tak totiž vnímám život), protože teprve při takovém balancování si lze uvědomit, co má jakou váhu. TiP

Induan
16. 12. 2005
Dát tip
Asi nejlepší povídka, co jsem tu zatím četl. Přidám si Tě do oblíbených. t.

Vážně dobrá věc! Hodně dobrá... tip

Roald
14. 12. 2005
Dát tip
Nuz pravdupovediac velmi dobre.

Mezon
09. 12. 2005
Dát tip
fungus2 + hai_mal: ... dík ... snažím se ... StvN: ... z toho si nic nedělej ... taky mě to někdy nebaví ... a taky dík ... trigate: ... dík za poznámky ... abych se přiznal ... to s tou niancí sem fakt nevěděl (... tý vole ... není to v mým věku vostuda ... ??? ...) no a ta viola tam není záměrně ... prostě sem nad tím chvilku gómal ... a pak sem to tam jebnul ... někdy mě ale takový přemejšlení úplně svede z cesty ... no a pak dlouho naskakuju ....

pekylau
09. 12. 2005
Dát tip
Už prolog neměl chybu. Nečekal jsem, že se mu povídka vyrovná. Stalo se. Nevím co dřív chválit, takže jeden velký tip za všechno. TIP

trigate
08. 12. 2005
Dát tip
Bylo to hodně citlivé a kdybych to psal já, tak bych si asi také trochu zaslzel. Jen mi přijde, že by se to dalo napsat delší a prohloubit právě ty pasáže, které zasahují duši. Tohle dílo by si to zasloužilo. Samozřejmě típ* a dík. P.S. Niance je nuance a voalá je voila, ale možná to tam je schválně, nevím.

StvN
07. 12. 2005
Dát tip
Abych pravdu řekl, čtení mě zrovna nebavilo.

hai_mal
03. 12. 2005
Dát tip
ano, je to moc dobrá povídka, líbí se mi T+V

K_Anče
02. 12. 2005
Dát tip
...chvilku po přečtení sem ani nedejchala...slušně usazená sem*

MeTB
02. 12. 2005
Dát tip
Paráda. Tip. Tom

Marcela.K.
02. 12. 2005
Dát tip
...líbí se mi to,ale dej pozor,aby ti tady někdo nezačal vyčítat,že ti umřela maminka a že máš tátu ;-) T...ale seš chlap,tak máš třeba širší ramena :-)

Mezon
02. 12. 2005
Dát tip
Anička: ... když sem to dopisoval ... normálně mi skanula slza ... to je děs ... co ... ??? ... normálně dojímám sám sebe .... a dík moc za náfštěvu ... MeTB: ... díkes Tome ... to potěší ... jenyk: ... dík ... snažil sem se ... ta pointa mi vlítla do kebule až když sem to dopisoval ... mylenka: ... dík ... a nějaký výlevy ohledně výčitek ... nebo tak něco ... mi nehrozí ... já su totiž děsně tolerantní ... a jen tak něco mě nerozhodí ...

Lakrov
02. 12. 2005
Dát tip
Zaujalo mě to už tím prologem. Pak zatlačilo do sedadla (teda do židle) a po skončení za chvíli nechalo nadechnout. Teď mi dochází, že to asi není první povídka, co od Tebe čtu. (Čtu jen povídky). Řadím Tě mezi své milé. TiP

Mezon
02. 12. 2005
Dát tip
Lakrov: ... dík ... je mi ctí ...

fungus2
02. 12. 2005
Dát tip
Skvělé**

Marcela.K.
02. 12. 2005
Dát tip
...když vono to není až tak o toleranci...ale říkala jsem ..seš chlap...asi i chytrej ;-)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru