Šeptáš mi z marcipánu

Šeptáme si

polibky a doteky

jarních sněhů

do dlaní

a tónů klavíru

ty a já

dva prameny mých snů

máš v očích

a já tvůj úsměv

kolem krku

tam, co i labutě skrývají tváře

tančíš

bez řetězů lítostí

na ramenou

ticha

lidí zabolí

a zavřou vrásky směšných dní

na dva západy a stříbrnou kličku

jako když mě obejmeš

a propleteš mi vlasy

vůní skořice a mechových skřítků

s čepičkami z marcipánu

přivřeš svět saténu

mezi kleště hodinových nožiček

a polepení netopýry

pak odletíme

na kapkách slz a grimasách

zkroucených vzpomínek

 A když budeme mít štěstí… nikdo nás neuvidí..