Děkuji za tvůj sen

Potkal jsem tě, když léto pučelo a kvetlo,
měsíc dozrával úplňkem a slunce hřálo,
a mé srdce prázdným mlčením umíralo.
Pomalu jsi do něj začala vnášet světlo.

Nejdřív jsem v tobě viděl jen ten krásný sen,
který přechází tak rychle v noční můru,
jako když šedý kouř od ohně stoupá vzhůru.
Vím, že jsem byl hloupými předsudky unesen.

Pak vrátil jsem se a myslel, že sen je tentam,
sen, v němž jsi ve stříbrných šatech oblečena,
v němž je celá moje duše obnažena.
A teď se v můru mění, až když procitám.

Vzbudím se, nevím, kde jsem a vidím tě ve všem,
říkám si, že jsi den do noci zatavila,
nebo jsi ten nedostižný čas zastavila.
Jenže brzy jsem zas realitou zasažen.

Teď už vím, že jsem v tobě našel anděla,
a z celého srdce ti chci poděkovat,
že mohl jsem si tě uchovat, namalovat.
Tenkrát jsi spala a o ničem nevěděla.

Posílám ti polibek před předlouhou cestou,
za níž snad uvidím tvé oči plné štěstí,
bože dej, ať mi osud nic zlého nevěstí.
Se slzami doufám, že mě vlny nesmetou.

---