Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se..les statues..
Autor
Zlý_wětry_vod_řeky
když chodívám večerní tichou ulicí domů, třesu se pod košilí, jelikož vím, že ten dlaší krok, může být tím po němž zkamením
Maybe I don\'t really want to know How your garden grows cos I just want to fly Lately did you ever feel the pain In the morning rain as it soaks you to the bone Maybe I just want to fly I want to live I don\'t want to die Maybe I just want to breath Maybe I just don\'t believe Maybe you\'re the same as me We see things they\'ll never see You and I are gonna live forever Maybe I don\'t really want to know How your garden grows cos I just want to fly Lately did you ever feel the pain In the morning rain as it soaks you to the bone -Oasis;Live Forever;Don\'t Believe The Truth(2005) If they\'d give me my clothes back then I could go home From this fresh, this clean, antiseptic air Behind the locked gates an old donkey moans O where do we go now but nowhere Around the duck pond we grimly mope Gloomily and mournfully we go rounds again And one more doomed time and without much hope Going round and around to nowhere From the balcony we watched the carnival band The crack of the drum a little child did scare I can still feel his tiny fingers pressed in my hand O where do we go now but nowhere If I could relive one day of my life If I could relive just a single one You on the balcony, my future wife O who could have known, but no one -Nick Cave And The Bad Seeds;Where Do We Go Now But Nowhere;The Boatman´s Call(1997)
co by dala socha za jeden žití
-když stojím tam teď venku,
nahá v kapkobití
zastav se u monumentu,
a pohlaď každého z vojáků po dlani,
přesně touhle cestou vracela se půlka regimentu
-ta půlka co dožila se svítání-
domů.
nadšení z běžně krásných věcí zůstalo za nimi, v mlhách,
někde mezi dráty, zákopy, postřeleno leží v obvazech a v dlahách,
vojáci stanuli zklamáni, východ slunce je již dávno nedojímá
zrada a krev a špína
zkaměněly jim pod očima
v Paříži stojí sousoší Cyrana a Roxany,
jak proklatě daleko od sebe jsou jejich rty vtesány
do linie kamene,
již to vypadá že se políbí,
čekáš tam v dešti tři hodiny a.. prostě ne..
za jeho slova šplhal si pro polibek na balkón jiný,
a díky brnění z vápence se nezmění dějiny
a rty překrásné Roxany
jsou od těch básníkových navždy zahnány
pár sekund daleko
na malém náměstí za řekou
v obklíčení topolů stojí akt
tisíce očí se mi tu sem -příteli- chodívá smát,
víš co bych dal za kus látky,
za tu možnost dostat svoji hrdost zpátky..?
jsi poslední, co mi zbyl, můj příteli,
přijď ke mně zas, vždyť je to zimu a podzim, co jsme tu spolu seděli,
já němý, ty slepý,
nepovedené děti..
-tak zhasněte v noci všechny ty lampy,
ať tma je mi úkrytem,
ať ticho zavládne na zvukovlnách Kampy
a mé tělo zůstane na chvilku pohledy nebité,
dejte mi na jaře nadýchat se máty
a v létě zaposlouchat do koncertu hromů
..dejte mi mé šaty
a já půjdu domů..