2 x brouk, aneb příroda neomrzí

2 x brouk aneb příroda neomrzí  

                                                        I.                      

Bylo horko,  pod našimi  mírně  opálenými  těly  hřála  prosluněná  pláž  u

Baltického moře.  Horizont  byl lemován  kotvícími loděmi a ne pohořím,

jako u nás. 

Už jsem  se těšila  na  večer,  kdy  ty lodě  uvidím

osvětlené proti noční obloze.  Pohoda, klídek.  Jenže takhle letní pláž  se

trošku vymykala  normálu. V  náhlých poryvech  větru na nás začaly  dopadat

červené    kapky. Cosi  se sypalo  z oblohy  jako písek  za písečné  bouře.

Sluníčka sedmitečná.  Určitě si řeknete, že to bylo milé zpestření.  Vybaví

se vám roztomilý brouček co váhá zda do nebíčka nebo do peklíčka. Ale na ta

puntíkovaná  stvoření, co dopadala na  mou kůži,  jsem se usmívala jen  pár

vteřin.  Zhruba každé páté mi  poděkovalo za  měkký dopad štípnutím. A  já,

zbaběle  prchajíc do  bezpečí pod osušku, jsem si je konečně zařadila  mezi

dravce.  Při našem  odchodu celá  pláž připomínala  podzimní scenérii.  Jen

místo hromad listí byla lemová kupami sluníček.   

                                                     II.                           

A pak  tahle neděle.  Po tropických  dnech konečně  jen příjemné  teplíčko.

Ležím si  na louce,  stromy šustí  ve větru  jako vzdálené  moře, cítím  tu

nádhernou chuť    sluncem  nasáklých lesních  jahod. Užívám  si té  pohody,

kolem  měkká tráva,  nad hlavou  sluníčko chlazené  tím správným  větříkem.

Pozoruji  okolí..   Na mém malíku se usadila minikobylka... děťátko.

Sotva 5-6 mm. A pak,  z ničeho nic,  až ke  kotníku projede  náhlá  bolest. 

Neuvěřitelné. Ono  mě to hryže. Jsem snad nějaká tráva ?                                         

Vyrůstá bez  rodičů, nemá  vychování a  navíc chudák ani nerozezná  vhodnou

krmi, říkám si. Kousnutí  bylo kupodivu  - vzhledem  k jeho dětské velikosti- 

docela citelné. Přesto jsem ho jen jemně zahnala do jiných lovišť.  Jak

hluboce  jsem se  mýlila ! Neuplynuly snad dvě minuty a na mém malíku  sedí

kobylka  rozměrů tentokrát jistě dospělých. A provede totéž ! To snad  není

možné !  Takže  malej  byl  objevitel.  Překročil  zákazy  a  doporučení  a

ochutnal.  Možná to nebylo špatné.  A tak  se taťka přišel přesvědčit,  zda

synek nekecá. Sakriš. To je dneska den. Doufám, že ještě nedoskočí máma.