Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 455 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Zavolejte mi Jiřinku
datum / id14.07.2007 / 252176Vytisknout |
autorMarcela.K.
kategorieÚvahyDalší dílo autora
sbírkaa-z, Anděl se dívá klíčovou dírkou,
zobrazeno2427x
počet tipů9
v oblíbených0x
Prolog

noční služba...,,Jsi zlá a blbá..."

Zavolejte mi Jiřinku

 

 

Sedím na sesterně a nemůžu to rozdejchat.
Udeřila mě.
Vím, že to nemá v hlavě v pořádku.
Prostě, proběhla malá mozková příhoda.
Nejprve jsme ji museli uvazovat za ruce k postranicím lůžka. Na dvacet pacientů jedna sestra a jedna ošetřovatelka. To je málo. Moc málo na idividuální přístup. A ona se chtěla dostat z lůžka. Utéct domů. Jenže levá strana těla ji neposlouchala. Spadla by, zranila by se. Prostě jsme ji museli udržet za každou cenu na posteli.
Lékař naordinoval kurtovat za ruce. Je to možná lepší něž zklidnění těma chemickejma sajrajtama, co se jim taky říká léky…
Postupně se zlepšovala pohyblivost. Když se dokázala postavit na nohy, odstranili jsme zábranu, odvázali ruce…

Má pět dětí…ani jedno ji nechce domů.

Přišla jsem na noční. Sloužím ji sama, bez ošetřovatelky. Tu si mohu v případě potřeby půjčit na vedlejším oddělení. Dcera právě odchází a říká, že maminka nemá náramkové hodinky. ,,Měli jste si je odnést, stejně jako mobilní telefon, peněženku a občanku. Vždyť jsem vám to předevčírem říkala. Ona tu roznáší věci, přemisťuje cokoliv, i osobní věci ostatních pacientek na pokoji. Včera jim cpala do pusy kousky čokolády, když spaly. Mohla je zadusit, ale nemáme to srdce ji přivazovat k posteli. Čeká na překlad do Léčebny dlouhodobě nemocných.“
,,Co tam s ní bude?“ ptá se dcera.
,,Asi ji začnou tlumit léky, aby ji udrželi v klidu na lůžku. Ani v léčebnách není dostatek personálu, aby se mohl věnovat každému pacientovi individuálně.“
Dcera stojí, dívá se na mě: ,,Mám hrozný výčitky, nevím co dál. Přece mámu nedám….“
,,To musíte vědět vy, jestli jste schopní jí zajistit celodenní dohled. Doma by měla šanci. Šanci, že se vrátí… Není zlá, snaží se ostatním na pokoji pomáhat. Netuší, že by jim mohla i ublížit…“
,,Poradíme se, snad by to nějak šlo zařídit. Je nás pět . Musí to jít. Přijdu zítra , domluvím se s lékařem…“ má v očích slzy…odchází. Maminka za ní volá. ,,Jiřinko, Jiřinko…“ a utíká ke vstupním dveřím, kterými dcera odchází. Ta se otočí, pohladí ji po vlasech a vede zpět na pokoj…

Celou noc nespala. Ostatní pacientky na pokoji si stěžují. Stále rozsvěcí, hlasitě mluví, bere jim věci, nutí jim vodu ze své umělé lahve, odkrývá je, přenáší lůžkoviny, obtěžuje je péčí o kterou ony nestojí. Chtějí klid, potřebují se vyspat…
X krát za noc ji odvádím k lůžku. Několikrát s ní jdu na WC. Už nemůžu… když ji přistihnu, jak masíruje pod krkem na hrudníku babičku , která ztěžka dýchá, musím se rozhodnout.
Jsou čtyři hodiny v noci a já přivazuji tuto ženu za jednu ruku k postranici…nesmí ublížit druhým pacientkám na pokoji. Ty mi děkují...
Ona mě několikrát udeří přes ruce, pak chytne hrazdičku a míří mi přímo na hlavu …. v poslední chvíli uhnu a dřevěné madlo hrazdičky mě mine.,,Ty mrcho!…“křičí na mě.

Sedím na sesterně…

.Cokoliv jste učinili jednomu z mých nejmenších bratří, mně jste učinili…Je mi špatně…bolí mě nohy, ruce, záda… bolí mě pomyšlení na ženu, v které jsem ukřižovala svoji slabost…

Jdu zpět na pokoj, je pět hodin ráno a já ji odvazuji ruku, uvolňuji sevření a říkám ,,Co s vámi mám dělat?“

,,Zavolejte mi Jiřinku…“

 

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

01.02.2019 11:33:26dát kritice tipMusaši

Já vím , žes psala o něčem jiném . Já jsem ale upovídaný asi jako Švejk . Občas . Omlouvám se .

01.02.2019 11:23:28dát kritice tipMarcela.K.

Je to divné, myslela jsem si, že píšu srozumitelně, jasně ...ale chápu, že každý si do textu může promítnout svoji zkušenost. Jen mě překvapila ta tvoje reakce... Vždyť já psala o něčem úplně jiném ...

01.02.2019 11:18:52dát kritice tipMusaši

Jistě jsou to různé případy . Jako mladík jsem si myslel , že strašlivější ženská než ta , o které píšu nemuže existovat . Jednou jedinkrát za celý život se za naší sousedkou přijela podívat její matka a já jsem pochopil , že dcera měla do matky přecejen ještě daleko . Možná za tu zlobu a nenávist taky nemohla . Sála je s mateřským mlékem . 

01.02.2019 10:48:31dát kritice tipMarcela.K.

Musaši, ale ta paní byla nemocná, mrtvice občas lidi změní a podle toho jak se chovala, byla v jádru vlastně moc hodná. Chtěla pacientkám pomáhat, posloužit...  Potřebovala na uzdravení čas a ten by ji mohly dát děti, ne LDN. Akutní lůžka na tyto stavy nejsou...

 

01.02.2019 10:40:52dát kritice tipMusaši

Já se do tvé situace dovedu vžít . Jednu dobu jsem měl taky noční služby v jisté instituci , kde bylo občas " velmi veselo " , ale o tom nechci psát a nedokázal bych napsat ani takový text jako je tenhle , tedy velmi osobní . Chci se pohybovat neustále v obecné rovině , pracovat se symboly a s jinotaji .

Taky jsem znal podobnou hysterickou agresivní ženskou , jakou popisuješ . Bydlela v naší ulici a my - sousedé  jsme toho s ní zažili opravdu dost .Hrabal by měl asi z takové sousedky radost , já ale nejsem Hrabal . Ta paní měla také pět dětí . Když jsem byl na jejím pohřbu , její děti se tam skoro porvaly , vzduchem lítaly věnce a kytice . Jedni sourozenci , kteří spolu drží totiž zatajili těm zbylým , že matka zemřela ,ale "dobří lidé " to oněm zbylým sourozencům zavolali a ti přijeli udělat scénu ve smuteční síni . Myslím si , že na Sicílii to asi vypadá tak jako tehdy v té smuteční síni .

12.08.2018 10:03:37dát kritice tipLerak12

To je síla. Repektive vyždímat jí k pacientce za sebe. Ta povídečka by se měla probírat v osnovách etiky. Krásná popisnost lidských osudů!

11.08.2018 23:40:56dát kritice tipMarcela.K.
.
06.07.2010 01:07:45dát kritice tipMarcela.K.
:-)) a kousl ji?
06.07.2010 01:06:05dát kritice tippasingr
Můj otec den před smrtí hodil po sestře (zdravotní) svoje zuby.
06.07.2010 00:55:56dát kritice tipMarcela.K.
nejsem budhistka :-)
09.02.2010 20:58:53dát kritice tipMarcela.K.
.
24.03.2009 11:34:07dát kritice tipLakrov
redaktor prózy
Námětem to má s 'Japonkou' dost společného.
Je tu ale jiný úhel pohledu -- je to viděno očima (a rozumem) 'ošetřovatelky', jíž jde především o zdraví pacienta (a všech pacientů) a pak teprve o jejich myšlenky a vzpomínky.
Působí to smutněji a bezvýchodněji než srovnávaná 'Japonka'; a myslím, že je to taky bližší skutečnosti, než ona.
24.03.2009 11:20:27dát kritice tipMarcela.K.
...
20.03.2009 12:09:14dát kritice tipMarcela.K.
avi
25.01.2008 21:53:13dát kritice tipMarcela.K.
*
22.07.2007 15:44:20dát kritice tipMarcela.K.
Myslím si, že taky nejsem blázen... i když se někdy chovám hodně ,,,bláznivě" ...
...a nechápu vůbec, proč tyhle tvoje nádherný básně tu nevisí...fakt ne... budu muset za tou ,,rohožkou" na Totem :-)))
22.07.2007 02:03:20dát kritice tipa2a2a
NEJSEM BLÁZEN
(11.1.2005)


Nevěřím barvám podlitin duše
vylhanému strachu zborcených střech
bránám dokořán bránám se zámky
oknům bez mříží mřížím bez oken

V parku bez barev se stromy splynu
se stromy v nebesích v nebesích bez světel
v nebesích bez krve vyhnaný ráj

Chlad se mne dotkl
Vrátil mne na zem

Já nejsem blázen
J á n e j s e m blázen

* * *

V kořenech hlíny ohně hoří
v prokřehlých prstech měkká dlaň
22.07.2007 01:28:59dát kritice tipa2a2a
Tady už budu jen velmi stručný. Vždycky se mi líbily všechny sestřičky. Ve svém bílém stejnokroji a v prostředí nemocnice vynikne jejich neskutečná krása.

Je to znovu přesvědčivě napsané a je jen veliká škoda, že tyhle autentické texty se čtou méně než ásničky, ve kterých tluče srdíčko jen proto, že to chceme.
16.07.2007 15:43:06dát kritice tipMarcela.K.
:-)))
Jo mě taky dojímají návštěvy, které hrdě hlásí: ,,No já bych tohle dělat nemohla..." Možná bys si mohl přečíst i moje dvě básničky Gabriel a Černé slzy... tam máš i autentický obrázek :-)...

...víš, já v tom vyrůstala... v malým špitále, kde máma dělala vrchní , protože po smrti táty potřebovala denní směny...mně byly čtyři, sestře šest... znala jsem nemocnici od kotelny přes kuchyň... sestra vystudovala medicínu, já zdrávku...chtěla jsem zběhnout na VŠ mimo obor...nevzali mě, byla to blbá doba...

Nedávno mi moje sedmnáctiletá dcera řekla : ,,Mami, a kdy tě napadl ten hloupej nápad, že budeš pomáhat lidem ?!" :-)))

No to nic... já jen, že to člověk v sobě má...nevím, co jinýho by mi přinášelo takový pocit uspokojení...jenže mě ta moje práce současně i ničí... Jo a taky SMRT si přečti... jestli máš chuť i na ni ;-)) a dík za návštěvu ...dochtore :-)
16.07.2007 15:32:13dát kritice tipVaud
kdysi jsem psal, že mám báječnou špatně placenou práci ;-)

poté, co jsem zažil rodinné starosti, tak jsem přestal mít schopnost pomáhat jiným a sobecky se snažím chránit vlastní rod a jen občas mám altruistickou chvilku ;-)

plánuju, že zase budu pomáhat ;-))

nedávno mě pozval na oběd jeden kamarád - ředitel velké firmy. Říkal, jak na mě celá rodina vzpomíná, jak jsem pečoval o babičku. Moc jsem si na své terapeutické úspěchy nevzpomínal, ale dmul jsem se pýchou. Až do chvíle, než mi řekl, že nejvíc vzpomínají, jak jsem babičce manuálně vybavoval stolici... To prý si doma říkali, že jsem hrdina ;-) Já jsem měl jiné pocity. Není divu, že jsem si na své úspěchy nevzpomínal ;-)
15.07.2007 13:44:29dát kritice tipMarcela.K.
Krásné, těžké povolání :-)

15.07.2007 13:38:12dát kritice tipHáber
smutné
ťažké
zamestnanie
*
14.07.2007 15:41:05dát kritice tipavox
k tomu se nedá říct ani slovíčko, jen mlčky se snažit pochopit... */


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor