Saxifraga

i tak ti děkuji za ten tip, byť lehce uzardělý :o)

Mě zas potěšil ten překrásný obrázek. Kéž bych ho tak uměla dát vedle té básničky... :o)

báseň je moc hezká a potěšil mě i název - díky, TIP

Taková pochvala potěší nejvíc :o) Děkuju.

rozkmitalo to ve me.. *

... jo, jsem věčné dítě....ségra ;-)

Díky. mně se zas líbil tvůj komentář :o)

Kdo si dneska ještě vzpomene Na tu sílu lomikamene Ten kdo ví však dřív než je s ním ámen pomůže mu mnohdy lomikámen Na to srdce někam zatoulané jeho síla mnohdy nestačí Je to tím že oči zakoukané s jinou právě v kole skotačí Návraty jsou těžké a někdy i zbytečné, nicméně básnička se mi líbila. T

Víš, na co jsem přišla? Že moje básničky se nejvíc líbí adolescentům kolem sedmnácti let. To asi něco vypovídá o mentálním věku, ne ? :o)))

Nezlob...někdy se můžu i splést ;-)

No když už to říkáš i ty, tak to asi bude pravda, že? :o))) :oP

...moc hezké...opravdu :-)*

Ó, co více bych si mohla přát ! :o))) Dík :o)

Jsem. *T

Tak doufám, že už jste spokojení ... :oP

cestou přes hory... to je tam podle mě navíc, není potřeba vědět, aspoň myslím, něco o nějakých horách.. když miniatura, tak miniatiruzovat! :-)

*

když se srdce zapomene vrátit, to není klišé :o) to se mi taky někdy stává...

Protože saxifraga je krásné slovo... Původně jsem tam měla jiný verš, "srdce, které se zapomnělo vrátit", ale tady už mám jakési zábrany. Aby mi zas někdo neřekl, že je to klišé.

lomikámen... to víš že oblomí... ale proč tak tajemně?

oblomil bránu ... to mi trochu uvízlo v krku ... jinak ale moc pěkná