moment IX (o oné veliké záhadě člověka)

to nedokáži dát dohromady

snad tvým textům rozumím :-)) souhlasím se Siggy a když si odmyslím to: "ale nemůžu", ale zůstala by tam ta velká mezera, tak by to na mě působilo dramatičtěji a taky bych tam ještě zakutala: ať nás svlaží déšť-aby ta pointa nebyla tak zřetelná snad se neurazíš, že to tady tak upravuju dle svého cítění...možná máš radši, když ti na tvoje texty lidě nesahají...

moment, t.

tak sepni ruce...*

Nemám pocit, že báseň musí nutně obsahovat básnické obrazy.. (čímž ale neříkám, že tohleto považuju za báseň)

mám pocit, že prišlo k prílišnému zameraniu sa na pointu, čo má za následok absenciu básnických obrazov v prvej časti básne... pozor na to

***

odpověď zní...přečti si stopařova průvodce po galaxii

ty druhá otázka se zdá zbytečná - ale jináč je krásná;)

Něco jako Villonovo »...u pramene hynu žízní...« *

člověka vždycky potěší, když zjistí, že podobné problémy nemá jen on sám... *

***

o jediné? kolik záhad představuje lidstvo... */

Zřejmě to o pitném režimu nebude, to ne... to teda rozhodně ne. Vidím tam spíš určité nutkání, impulzy a takové ty věci, které... které prostě jsou a jsou leckdy dost absurdní. A můžou se vlastně týkat čehokoliv. Leč to teď píšu na základě prvního dojmu z toho textu, snad tím autora neurazím :) tip*

veľmi fajn...

:-D

asi proto ... *