Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 455 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Valentýnka a půl kila slunce
datum / id03.02.2008 / 274051Vytisknout |
autorSanti€
kategoriePovídkyDalší dílo autora
sbírka, POVÍDKOVÁ,
zobrazeno5735x
počet tipů46
v oblíbených11x
zařazeno do klubůPetr Pan & Přátelé,
Prolog
Seznamte se s "novou" Santi;) Procházím trochu "tvůrčí krizí". Jeden pán (nepamatuju si jeho jméno) říká, že každá krize je šance...


***
Zdál se mi sen
o malé Valentýnce
kterou maminka
předtím už dvakrát
potratila

Věže za mlhou
se zdály smutnější

Mlčela
jenom mě tahala za nos
a ráno mi chyběla
Valentýnka a půl kila slunce

Přišla ke mně oknem ze zahrady zrovna, když jsem si říkala, že je čas na změnu. Povídám jí: „Nepotkalas dveře?“
Bylo pár dní po úplňku. V zoufalé touze po spánku jsem se převalovala sem a tam. Peřina byla protivně těžká a škvírami v žaluziích se mi do pokoje ždímalo nebe, míhaly se stíny.

Copak chceš?“
Mlčela, nehybně stála pod oknem, bledá v měsíčním světle, celá jak figurína z vosku. Moje naděje na sny byla ta tam.

Jak se jmenuješ?“
V odpověď pouze do ticha kapalo z kohoutku. Zapomněla jsem pořádně zastavit vodu, když jsem naposledy byla v koupelně. Oči mi nervózně uhnuly k hodinám. Půlnoc. Co dělá ta malá vzhůru? Odkopala jsem peřinu do noh postele, spustila jsem nohy přes okraj, vklouzla jsem do pantoflí, ostražitě jsem čekala, zda-li se nepohne. Stála. Vykročila jsem k ní, rukama apaticky jak náměsíčná jsem tápala před sebou. Zdálo se mi, že mrkla. Řasy se jí zachvěly. Ale zase bylo ticho, jenom to kap kap znělo z chodby. Zlehka jsem jí položila dlaně na ramena. Náhle jako by zaskřípěly brzdy, když zastavuje vlak a do očí mě bodl ostrý záblesk světla. Zalapala jsem po dechu. Po spáncích se mi koulely krůpěje ledového potu. Chvěla jsem se... A pak jsem se probudila.


Doblé láno!“ zašišlala mi těsně u levého ucha. Když jsem konečně přivykla dennímu světlu, spatřila jsem, jak se nade mnou sklání s bezzubým úsměvem, měnily se jí mléčné zuby. Chtěla jsem se jí na něco zeptat, ale vydralo se mi z úst jen neurčité zachroptění. Jako by mi četla myšlenky, sama se dala do řeči:
Já sem Valentýnka, žíkej mi, jak ceš.“ Ledabyle převalovala slova na jazyku a znovu na mě vycenila obnažené dásně. Laskavě jsem jí usměv oplatila, ale nedokázala jsem se tvářit, že se mi tohle děje běžně. Odkašlala jsem si a znovu jsem nalezla svůj vlastní hlas: „Kdepak ses tady vzala, princezno? A kde máš maminku?“
Neodpověděla. Zavrtěla hlavou a odběhla do vedlejší místnosti. Za okamžik se vrátila, pod paží obrázkovou knížku. Podala mi ji se slovy: „Pšečti mi pohádku!“

Ale...“ začala jsem se trochu ošívat, protože mi dlužila vysvětlení. Nicméně malá ohrnula spodní rtík a zakabonilo se jí čelo, což mě odzbrojilo a odevzdaně jsem začala listovat knížkou.
Byla jednou jedna holčička, která měla moc ráda červenou barvu...“ dala jsem se do čtení, ale skočila mi do řeči: „Já nemám láda čelvenou!“
Dobrá, tak jakou máš ráda barvičku?“ trpělivě jsem se zeptala.
Žlutou.“
Jako sluníčko? Taky mám ráda žlutou... Tak teda byla jednou jedna holčička, která měla moc ráda žlutou barvu. Bydlela u babičky v chaloupce na kraji lesa. Každý den jezdila autobusem do města do školy...“
Co je škola?“ přerušila mě opět.
Tam chodí děti, aby se naučily číst, psát a počítat.“
A ploč?“
Aby si mohly číst pohádky, napsat dopis kamarádovi, spočítat si, za kolik dní budou prázdniny...“ a bylo po pohádce. Kukadla rázem dokořán svítila zvědavostí a nevyřčenými otázkami. Cele si mě to dítko omotávalo. Blížilo se k polednímu, ale já byla stále v pyžamu. Pod stupňovanými „proč“ se ze mě stával slovník moudrosti. Držela jsem ji v náručí a ukazovala z okna kopce, které se draly zpoza sněhu, domečky a spoustu dalších věcí. Parapet jí byl po nos. Tahala mi za zbloudilý pramen vlasů, bezděčně jsem si jej shrnula za ucho. Smály jsme se spolu. Na chvíli jsem se jí zadívala do očí, hlubokých studánek, bezstarostných. Zahlédla jsem v nich samu sebe v jejím věku. Byla jsem málo malá. Ona byla moje druhá šance.

Vypadalo to, že se mnou zůstane napořád, proto jsem se podle toho musela zařídit. Do školy jsem chodila o celých deset minut dříve, chuděrka se mnou vstávala. V době vyučování zůstávala s paní Dufkovou, podávala jí saponáty a umývaly spolu schody. O velké přestávce jsem ji chodila kontrolovat. Domů jsem ji odnášela na rukou, bývala unavená. Houpala jsem ji, vískala ve vlasech a šeptala, co jsme se ten den učili v občanské výchově. Uložila jsem ji v pokoji a sama jsem si šla dělat úkoly do obýváku. Až se probudila, vždycky za mnou přišla, zaškrábala na dveře jako kočka. Zpívala si takovou podivnou písničku: „Plakala ovečka u vysoké skály, dva malí kluci si na vojáky hláli...“ Přistoupila ke mně, chytila mě za ruku a táhla mě k nějakému dobrodružství. Nejraději si hrála na obchod. Bývala jsem paní prodavačka, ona si na hlavu posadila můj starý slamák, namalovala si pusinku rtěnkou a šla nakupovat. Sháněla vždycky zvláštní věci, neubránila jsem se úsměvu.
Plosím půl kila slunce.“
Jistě madam a přejete si je nakrájet?“
Ne-e. Jenom mašličku.“
Před večerníčkem jsme ze sebe smyly všecka dobrodružství uplynulého dne. V posteli v pyžamu se naše role obracely. Já byla ta, co se ptá a ona chytrá horákyně, moje učitelka... Mudrovaly jsme o životě, proč se střídají roční období a jestli je lepší být dítě nebo dospělák. Záviděly jsme si navzájem.

Čím bys chtěla být, až budeš velká, Valentýnko?“ zeptala jsem se jí jednou před spaním.
Ci být jako Ty...“ bez váhání odpověděla a mě to překvapilo.
Jejda! A jak jsi na to přišla?“
Nemusíš si stoupat na špičky, když se chceš podívat z okna. Dosáhneš na kliku a můžeš otevžít dveže. Umíš žídit auto a jezdíš na výlety. A když spadneš, tak Tě to nebolí.“
Zůstala jsem na ni hledět s otevřenou pusou, byla tak dojemně upřímná. Když jsem se vzpamatovala, ty její studánky se na mě dívaly. Čekala, co řeknu. Začala jsem koktakt, ale nakonec jsem to spolkla, nevěděla jsem, co říct. Usmála jsem se a snažila jsem se změnit téma, ačkoliv jsem věděla, že to nesnáší. Udeřila pěstičkami do peřiny. Zachránil mě zvonící telefon. Valentýnka však byla rychlejší. Zajiskřilo jí v očích, když se na mě ohlédla a pak rychlým pohybem pomohla mobilu, aby se zřítil k zemi. Nikdy předtím nic takového neudělala. Cosi mi bránilo jí vyhubovat, cítila jsem, že teď jsme vyrovnané.

Následujícího dne ještě než se ozval budík mě probudilo, jak si zpívala tu svoji písničku: „Plakala ovečka u vysoké skály, dva malí kluci si na vojáky hláli...“ Byla sobota, celý den se zvláštně vlekl a Valentýnka mi povídala podivné věci: „Až napadne sníh, tak zmlznu.“
Chlácholila jsem ji: „Proč bys mrzla? Máš ve skříni teplý kabátek. Oblečeš si ho, když půjdeš ven a budeme stavět sněhuláka a koulovat se. Sníh je fajn.“
Umíněně si dupla: „Ne, já se bojím sněhu.“ Ztrácela jsem trpělivost a marně jsem přemýšlela, jak ji upokojit. „Pojď se mnou,“ vedla jsem ji za ruku do garáže a ukázala jsem jí velkou lopatu. „To je lopata na sníh, až napadne, odhrneme si před vraty cestičku.“
Smutně na mě zespodu koukla a zamrkala, mírně vrtěla hlavou, lokýnky jí poletovaly, jako by mi chtěla něco říct. Nechápala jsem ji. Dřepla jsem si k ní a objala jsem ji. Za jejími zády jsem tiše polykala slzy. Po koupání se zavrtala do pelíšku. Poodešla jsem k oknu, abych zatáhla závěs. Z nebe se k zemi snášely bílé vločky. Chvíli jsem u okna stála, ale pak jsem si uvědomila, že je čas na pohádku. Usnula mezitím jako andílek, neklidně oddechovala. Pomyslela jsem si, jak moc ji mám ráda. Zvykla jsem si na ni.

Dnes je to rok. Převaluji se v posteli a nemůžu usnout. Prozpěvuji si tu její písničku. Musí jí být venku zima. Nechávám jí za oknem jablka, kdyby měla hlad. Po týdnu je vždycky shnilá vyhazuji. Často přemýšlím, proč ke mně vlastně přišla. Čekávám, že zaškrábe na dveře, zasněně ji celá odpoledne vyhlížím. Nevrátí se. Už nikdy nic nebude jako dřív...




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

18.06.2017 20:12:04dát kritice tipPavel Wilk
Skvělé čtení!
25.05.2017 09:14:06dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Ano, je to "duchovní" zážitek. Jen bych se přimlouvala za odstranění ušišlaných slůvek, ačkoli má reálný základ. Moc pěkné - mám husí kůži:-)

06.01.2012 20:17:25dát kritice tipSanti€
redaktor poezie
avízo
04.07.2009 22:51:42dát kritice tipNarriel
Ač ten český překlad nemám vůbec ráda, nenapadá mne jiná reakce než
"...dvě malá křídla tu nejsou
byla tu, málem
a nejsou
kudy jen bloudí
a kde jsou??"

T.
25.05.2009 23:48:23smazaný uživatel
smazaný uživatel
25.05.2009 19:49:55dát kritice tipSanti€
redaktor poezie
je z února 2008, rok stará...

dík :)
25.05.2009 16:43:27smazaný uživatel
smazaný uživatel
25.05.2009 16:42:58smazaný uživatel
smazaný uživatel
25.05.2009 16:41:19smazaný uživatel
smazaný uživatel
25.05.2009 12:02:13smazaný uživatel
smazaný uživatel
25.05.2009 11:36:27dát kritice tipSanti€
redaktor poezie
tohle je můj jediný pokus o prózu, který mi tu visí
13.04.2009 10:19:28dát kritice tipJanDeprivaceTuha
No já bych...
Pohladit to dítě v sobě!
Tu malou holčičku z minula.
Pohladit tu holčičku, ona si lásku
a to lásku bezpodmínečnou,
lásku si dítě z minula
zaslouží!
Nepohlazené tak smutně často
pohlaďme ji
to dítě v nás-mi potřebuje lásku
alespoň dnes!!!
02.03.2009 00:45:47dát kritice tipSanti€
redaktor poezie
;*)
12.02.2009 22:16:17dát kritice tipAimee_Dee
fakt vyborny
20.11.2008 12:33:15dát kritice tipSanti€
redaktor poezie
plakala ovečka u vysoké skály
dva malí kluci si na vojáky hráli...
16.06.2008 07:50:21dát kritice tipBluedragon
Teda Zdeni, tohle se ti moc povedlo *
13.06.2008 17:05:41dát kritice tipPohádkářka z pomerančových květů
Výborný. "Byla jsem málo malá."
***
Líbí se mi ta něžná, trochu posmutnělá atmosféra... ale to už tu říkalo několik lidí přede mnou, jenom opakuju...
13.06.2008 16:37:03dát kritice tipSanti€
redaktor poezie
jen do mě. jo, domi, prosím.
13.06.2008 16:35:21dát kritice tipdomin.go
Chceš to podrobněji rozebrat?
13.06.2008 16:31:41dát kritice tipSanti€
redaktor poezie
pýp.
14.04.2008 12:50:08dát kritice tipBíša
:o))
09.04.2008 09:49:26dát kritice tipSanti€
redaktor poezie
jo to bude nejspíš, až mi to poupátko vykvete v podbřišku, ale to se bude jmenovat Lucie nebo Eva
09.04.2008 09:46:25dát kritice tipaleš-novák
nálada pohádková, úplně to zastavuje čas, co běží kolem mě :o) kdyby se ozvala, dej vědět...
09.04.2008 00:13:34dát kritice tipFrancois-Baptiste Chabal
Každé slovo by jen hanilo toto dílo - Mon Tip
09.04.2008 00:07:53dát kritice tipLaura Eleonora
Avi
26.03.2008 16:39:20dát kritice tipKorála
Trochu mi to připomnělo malýho prince. A žádná hlubší kritika mě nenapadá. Promiň.
Tipec.
15.02.2008 13:06:50dát kritice tipSanti€
redaktor poezie
tak to máš můj obdiv alespoň za to zkoušení. nic se neděje, každému nesedne všechno...
15.02.2008 12:59:55dát kritice tippozorovatel
zkoušim to číst, ale mám pocit, že tahle próza neni pro mě
14.02.2008 07:52:46dát kritice tipLakrov
redaktor prózy
Zkusím Ti popsat své pocity metodou 'přímý prenos':
...Povídám jí: Nepotkalas dveře?
na mě (nevím porč) působí jako kousek (hezké) písničky
...Peřina byla protivně těžká
na první pohled vidím 'protivně NĚŽNÁ' (a docela mi to tam sedí)
...Co dělá ta malá vzhůru?
slovo 'malá' se mi chce nahradit jiným (snad podst.jm.)
...noh(nohou)...nohy -- podobná slova kousek od sebe
Ale nejsme tady kvůli jazykové korektúře (nebo jsme?)

Nešišlat! Ono je to (občas) krásné slyšet 'nezkušenou výslovnost', ale napsané to tahá za oči. Domnívám se (bláhově), že iluzi dětského projevu lze navodit taky obsahem, slovosledem; Namísto šišlání snad jen občas nějaké přeřeknutí.

A už se nechám jen unášet náladou.
...Plakala ovečka u vysoké skály, dva malí kluci si na vojáky hláli...
Oceňuji písničku (a už tuším, že přinese slzy)

A hned po dočtení mě napadá, jaký 'druhý plán' asi původně nesla dávná pohádka o Sněhurce. To, co s napsal(a) Ty, je takovým citlivým protikladem všem těm zdejším/současným nešťastným láskám a sebevraždám a... Takové zmyšlení v mlze nebo... já už nevím; ať tě nenaštvu nějakou kravinou. Nebo se ptej; ale mám takový pocit, že ty si umíš i odpovědět. Napsalas toho víc? Nabídni.

Děkuji. I když je to smutné.
Kritizovat (hluboce ani mělce) neumím.
Máte můj obdiv, ať už jste kdokoli, Autore :-)
13.02.2008 12:08:32dát kritice tipLakrov
redaktor prózy
Pošlu si ještě jednou avízo, ať to na mě svítí, když se mi to Tvoje povedlo promarnit :-) a brzy prijdu.
13.02.2008 08:51:54dát kritice tipSanti€
redaktor poezie
...píp?
12.02.2008 19:33:10dát kritice tipSanti€
redaktor poezie
díky, NeverFree;)
12.02.2008 19:25:23dát kritice tipNeverFree
nádherný konec...moc smutné...krásné :)
11.02.2008 16:13:47dát kritice tipSanti€
redaktor poezie
díky, Jiři


Valentýnka mě mnohému naučila...
11.02.2008 16:06:50dát kritice tipQuaken
Roztomilé to bylo, roztomile to neskončilo,
pod kupou stěhu z pohádek
mrzne nám v ústech vlastní vděk
vyhrabat ho
je třeba
10.02.2008 21:18:52dát kritice tipsatannáš
ju *T
05.02.2008 09:03:34dát kritice tipSanti€
redaktor poezie
děkuji moc, sluníčko;)
05.02.2008 08:47:49dát kritice tipsestricka.slunicko1
to je tak krásné a tak moc smutné,Santi..
posílám tisíce hvězdiček a schovávám mezi oblíbené!!!***************************
05.02.2008 00:02:47dát kritice tippapouch
admin
pch..! bych si nechal nastřelit vlasy, nebo se stanu židem a budu nosit jarmulku .. abych neměl trauma :-)
...já vím, že duševně
04.02.2008 23:41:16dát kritice tipSanti€
redaktor poezie
myšleno duševně, papí, nebuuuj!!! a jinak tsssssssss tak vysoká nejsem...eště Ti nevidím na plešku;)))


vrať se...

04.02.2008 23:37:21dát kritice tippapouch
admin
> já myslím, že čeká, až já vyrostu..
Nééé Ty už nerosť prosíím :-))

((ěščě šě vřáťím))
04.02.2008 19:46:47dát kritice tipSanti€
redaktor poezie
Wiski: nestydím, já bych se ozývala aj jinak, osobně v olomouci...ale nejsi na icq bohužel...


Veronika: děkuju moc, přemýšlím o něm
04.02.2008 19:36:06dát kritice tipPaulova Veronika
Vyžaduju pokračování !!! :-)) a tipuju je to opravdu krásný..kdyby G.G. Marguéz psal pohádky, vypadalay by takhle..
04.02.2008 19:35:23dát kritice tipWiski
Že se nestydíš takhle rozněžnit chlapa :) Ty hele, jestli se de skrz dílo zamilovat do autora takovym tim éterickym citem, kterej plave někde kolem, tak se ti to u mě povedlo. Fakticky se mi to líbí. Tak trochu procházím citovou krizí, takže tneš vskutku do živýho. Až zas budeš někdy takhle krásně tvořit, tak se rozhodně ozvi, rád se zastavim. Měj se
04.02.2008 18:00:43dát kritice tipPišta_Hufnágl
No vidíš. Sen. Jenže pro mě z textu vůbec nic na sen neukazuje a úvod to téměř popírá ("probudila jsem se").
P.S. Od té doby, co jsou na světě peníze, tak se neděkuje... :)
04.02.2008 17:54:04dát kritice tipSanti€
redaktor poezie
ve snu je možné všechno... najdi si moje dílko Probuzená. malá Valentýnka mě opravdu navštívila ve snu, byl to silný zdroj inspirace...

vím, že tam jsou slabá místa (skřípění brzd, umývání schodů... namátkově...?) a detaily k neuvěření...
je to celé pokus, nejsem si jistá v prozaických kramflecích...překvapily mě docela kladné reakce

velice si cením, že se mi tu rozepisuješ a vůbec za přečtení! díky, pišto;)
04.02.2008 17:52:29dát kritice tipBetik
Hezkounký... Prostě hezounký.)
04.02.2008 17:38:11dát kritice tipPišta_Hufnágl
No, předešlí mají pravdu, že je povídka napsaná jazykem adekvátním, a čte se dobře. Jenže se nemůžu zbavit dojmu jisté neukotvenosti - celá ta základní premisa přijde tak nějak odnikud, a zmizí nikam. Možná nejsem cílová skupina tohohle textu - chybí mi tam alespoň náznak vysvětlení PROČ, zejména na počátku. Nějak se mi nechce věřit, že by hlavní hrdinka celou nastalou situaci přijala tak samozřejmě a bez otázek...
04.02.2008 17:15:39dát kritice tipSanti€
redaktor poezie
nevnímám ten úvod přeněžněle, vískání opraveno


moc díky za návštěvu a koment
04.02.2008 17:08:03dát kritice tipDon´t_worry
Lakrov má v něčem pravdu, být přeněžnělá na nějaký impuls, kterým "návrat dětství" určitě je - je v pořádku, ale hned na začátku je to jakoby neopodstatněné, i když může to být tvé vnímání (ostatně proč ne). Celá povídka mi připravila hodně příjemný čtenářský zážitek. Poslední věta je nadbytečná z mého pohledu, nač tam ještě cpát našeptávače, když ten závěr z povídky zcela jasně vyplývá? A vískat ve vlasech.
04.02.2008 14:16:50dát kritice tipmalinka_hvezdinka
vidím v tom malého prince... je to hezky napsané :-) *
04.02.2008 12:49:10dát kritice tipSanti€
redaktor poezie
jejej děkuju, když myslíš...
04.02.2008 12:36:23dát kritice tipKuchot
moment, jdu pro kameru a na ulici rychle posbírám nějaké samoherce...
tohle by za to fakt stálo!
04.02.2008 07:39:54dát kritice tipLakrov
redaktor prózy
Zatím Ti tu nechám jen Tip (a napomenutí za ten přeněžnělý začátek /nemyslím prolog/). Ještě se vrátím (jestli nekecám) a budu chválit. A kdyby se Ti zdálo, že ta cvála dlouho nejde, nestyď se poslat avízo. Mám teď něco napůl v hlavě a napůl... kdo ví kde (papír/disk) a taky mám pocit, žes
mi pomohl(a). Dík. A nějaká avíza.
04.02.2008 00:35:58dát kritice tipDaNdÝ
chmmm moc dobře popsaný chování a svět malýho dítěte, i toho vztahu. To všechno báječně poeticky. dokonce mi to trochu objasnilo, jak může vztah s malým dítětem vypadat, za to díks.
03.02.2008 23:47:33dát kritice tipSanti€
redaktor poezie
jo to ta malinká slečna ze snu s velkou duší umí... díky
03.02.2008 23:29:43dát kritice tipLaura Eleonora
Až mi vehnala slzy do očí...krásná.
03.02.2008 23:16:07dát kritice tipSanti€
redaktor poezie
děkuji, hluboká poklona;)
03.02.2008 23:10:54dát kritice tipDickers
Nezajdu do hloubky, ale tipem to snad vyjádřím***
03.02.2008 21:28:41dát kritice tipAeternitas
veľmi, veľmi zaujímavé...miestami napínavé...milé, nežné a záver jemne smutný...ale atmosféra vynikajúca, ako film...páči sa mi vykreslenie, obrazovosť, všetko...
:) ***
03.02.2008 21:04:41dát kritice tipSanti€
redaktor poezie
poetickou ano, stával se ze mě grafoman...abstinuji...

díky
03.02.2008 21:01:27dát kritice tipmoorgaan
nevypadas na tvurci krizi,urcite ne.../*
03.02.2008 21:01:13dát kritice tipSanti€
redaktor poezie
já myslím, že čeká, až já vyrostu, abych se vyrovnala té její představě o mně...


moc díky všem
03.02.2008 20:56:29dát kritice tipnostalgik
Víš, možná čeká až bude velká jako Ty, pak příjde a ukáže Ti třeba další malou Valentýnku...
TTT
03.02.2008 19:49:20dát kritice tipZuzulinka
já se ...s dovolením vrátím...nemám tu správnou náladu....
03.02.2008 19:37:35dát kritice tipWinter
Hele, ono je to dost dobré. Na Klub magického reálna asi moc rozněžněné, ale kdybych nepustil tip, musel bych si to vyčítat. Má to atmosféru a je to hezky napsané. Možná konec druhého a začátek třetího dostavce bych krapet vybrousil. Ale asi nejhezčí próza, co jsem tady dneska četl (a asi nejen dneska).
03.02.2008 19:05:16dát kritice tippété
no, proč přišla, to je otázkou, ale když v tobě nechala vzpomínku, asi to nějaký smysl mělo...pěkně se mi to četlo, je to něžné a poutavé, piš dál :)
03.02.2008 18:50:38dát kritice tipneroušek
Troška nálada jak z Andersena.Nejhezčí jsou ty dva poslední odstavce.
03.02.2008 18:37:24dát kritice tipreinka
Vrátí se!!!! a pak nám o tom napíšeš...už se těším :o)))))))))))))))))))))


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor