Dlouho jsem strávil na písmáku

I.

nedávno četl

o jazzu

jak se to psalo

a jak se to myslelo

napadají mě ulice

a noční parky

a letmost

okamžik

polibek

II

skutky –

jsou v noci

nepopsatelně

vlažné

dlaně jsou

v noci

skutečně

horké

III

jen píšu

jak si se mě dotkla

sakra já píšu

jak si se mě dotkla

IIII

pod římským numerem

jsou údaje, jež byly psány

na jemný papír bloku

nepatrné a nečitelný

zřejmě jsem neuvažoval nad

blížícím se soudem

zřejmě jsem

prostě jenom nerozpoznal

útěchu, kterou

se nedá platit a ani mince

nejsou jasným vodítkem

V

vůbec jsem nepoznal, kdy si odešla

byl jsem chladný a vyrovnanej

vůbec jsem nepoznal, kdy jsem

se stal zrádcem, a opuštěným

a tolik chladným

VI

zřídka jsem okusil pohotovou

modlitbu a pokusil se o její

vůli, abych se mohl vyhnout

zázraku, jakou nábídla poušť

malému, prokletému dělníkovi,

vršícímu svaté pohyby společně na

zdi katerdrál, jež pochybovaly

o nesmyslnosti záře a její

automatické vodivosti

paralele

automatu

konce

VII

ublížil jsem příteli

ublížil jsem příteli,

jsem krysa, jsem

němý poddruh

nesmyslného charakteru

dotkl jsem se ženy, jež miluje,

ublížil jsem příteli, jsem krysa, jsem

ptákem ubohým

VIII

tak co tě tíží?

myslel jsem že ses

dosti vypovídal

a to samé, že

proneseš

na závěrečném pohřbu

dyť jsme všichni

děti automatů

a nádrže

jsou zase naše

děti

IX

dnes jsem na Tebe

zkoušel pohlédnout

vím, že to umím

že chci,

nemusím Ti stát

za zády a

sprostě mlčet

 já Ti pohlédnu do

očí, nejsem přeci

žádnej

srab?

X

tak jako se končila

různá odvětví

sportovních

oděvů, spočívám

já teď na prolejzání

nových kruhů

a jako blázen si

stále sugeruji,

že baterky jsou plné

a lásky jsou stále