Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 454 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

STŘÍPKY - TÁTA
datum / id08.10.2010 / 367261Vytisknout |
autorMarcela.K.
kategoriePróza na pokračováníDalší dílo autora
sbírkaSTŘÍPKY,
zobrazeno1507x
počet tipů20
v oblíbených0x
Prolog
Někdy mám pocit
jako by ji nepřestřihli
Tenkrát stávali tátové za dveřmi
Možná jsem se jen začala moc bát
že se ztratíš i ty
tak jsem ji držela
a upletla si obojek z mléčné dráhy

Ne
už neuteču
Jen se občas toulám mlhovinou
a hledám v hvězdokupách naději
že se vrátí čas

Ty půjdeš přes dvůr nemocnice
Potkáš mýho tátu
a on se tě zeptá

Kam jdete slečno?

Rozbil se mi háček

Spravím vám ho

Vezme násadku od plnícího pera...


Až si uháčkuješ bílé rukavičky
řekneš
ano
a já se vám narodím
STŘÍPKY - TÁTA
 
 
 
Já vůbec nevím, kde je.
A taky si ho vůbec nepamatuju.  Kde spal.  Jestli třeba nosil pyžamo…
Nic  doopravdy nevím. Jen, že byl takovej velikej a když mě držel za ruku, tak ji měl teplou.
Prý hodně kouřil, ale ani to si nepamatuju. Kouřil venku, na schodech.
Vlastně mě ani nenapadlo, že už není. Myslím, že tu byl pořád, jen ho nebylo vidět…

 
Máme doma album a v něm tatínkovy fotky. Tak vím, že jsem nejprve byla mimino, ale když už jsem chodila,  jezdívali jsme na výlety. Na hory, do Krkonoš, k vodě…
V Krkonoších je s námi i teta Mařa a Vladěnka. Já tam  jsem vyfocená se Zuzankou a Vlaďkou u velikého medvěda. Holky se ho drží, ale vypadá jako živej a na mně je vidět, že  se ho bojím.  Asi byl jen vycpanej, ale stejně raději stojím dál od něho a tvářím se nedůvěřivě, i když je táta blízko. Člověk nikdy neví, co ho na horách může potkat…
Pár fotek je z pastvinské přehrady. Tatínek si nás prý naložil na lodičku. Všechny děti, co jsme tam byly a maminka stála na břehu a bála se o nás a na tatínka se pak zlobila. Co by prý dělal, kdyby mu nějaké dítě z té loďky vypadlo. A tatínek  se tehdy  zase  jen smál a říkal, že se maminka zbytečně bojí…

Jenže já si myslím, že maminka nedělá zbytečně nic.
Ona i když sedí u televize, tak u toho drží v ruce jehlice a plete nám svetry, sukně, rukavice, nebo ponožky. Dívá se na televizi a přitom mrská těmi jehlicemi. Nerozumím tomu, jak může plést a nedívat se na ruce.
,,Maminko, naučíš mě plést?“
,,Copak bys chtěla uplést?“
,,Svetřík, pro panenku…“
Vzala jehlice, klubíčko vlny a nahodila první řadu :,,Každej začátek je těžkej, ale co se naučíš, ti nikdo nevezme. Zatím zkusíš jen hladce. Počkej, kousek ti upletu, aby se ti to lépe drželo v ručičkách. Vidíš, to musíš takhle. Napřed upleteme panence šálu.“

Mrzí mě to, že si tatínka nepamatuju. Jen z fotek vím, že musela být pravda, to co maminka říkává, že se líbil holkám. Byl vysoký, štíhlý, měl modré oči a světle hnědé vlasy. Rád tancoval, ale maminka tančit nikdy neuměla. V té době, kdy by měla chodit do tanečních, byla válka. To věřím, že se  jí tehdy tancovat ani nechtělo.
Tatínek byl o čtrnáct let starší. Ten se naučil tančit už před válkou.

Chodíval také do Sokola.
Nejradši se dívám na tu fotku, kde cvičí na hrazdě.
Jen v bílých trenýrkách. …a nohy má v nebi.
Také by se mi líbil.

To je dobře, že maminka umí plést a háčkovat. Kvůli háčku se s tatínkem seznámili a pak se zamilovali a pak se vzali.
Mamince se totiž háček rozbil. To už pracovala jako sestřička v nemocnici. Potřebovala ho, měla jen jeden. Šla přes dvůr nemocnice. Tatínek tam pracoval jako úředník v kanceláři. Potkali se a on se jí zeptal, kam jde.  No a ona mu řekla, že se jí rozbil háček, a že si bude muset koupit nový. On na to, ať mu ho dá, že jí ho spraví. A spravil! Zasadil  ho do násadky starého, plnícího pera. Byl ohromě šikovný, ten můj táta.
Ten háček je památeční a když se na něj maminka dívá, říkává, že na ten se prý  tatínek tehdy chytil…a usmívá se při tom. Má ho stále. Schovává ho ve skříňce, ke které má klíček. Tam má všechny důležité věci…

Často chci tuhle pohádku vyprávět. Připomíná mi Popelku, ale nevím proč. Možná proto, že je jí v té rozevláté sukni, na svatebních fotkách, maminka tak podobná... a možná  i proto, že tatínek  na nich vypadá  jako princ. Byl hodný a maminka pracovitá. I rukavičky si uměla uháčkovat. Nebo možná byly schované v oříšku… co já vím, tehdy jsem přece ještě nebyla na světě.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

24.01.2012 21:43:36dát kritice tipMarcela.K.
Hani, to byl hlavní smysl mého vzpomínání... to, že jsem vyrůstala bez táty, bylo jistě smutné, přesto jsem to jako dítě nějak nevnímala. Prostě to tak bylo a já jsem i přesto byla šťastné dítě. Vyrůstala jsem v láskyplném prostředí a to, že to tak bylo, byla zásluha především mé maminky a její rodiny na Moravě.
24.01.2012 19:34:12dát kritice tip8hanka
ako je u Teba dobre... smutne spomienky popretkavane laskou...
*****
04.05.2011 17:15:04dát kritice tipnezaměstnaný
Moc pěkně napsané. Moc.
04.05.2011 17:07:05dát kritice tipMarcela.K.
...
11.10.2010 01:47:15dát kritice tipThea
mylenko, rozplakala jsi mě.

Je to nádherné. *
10.10.2010 17:18:25dát kritice tiprímoraj
:) tahle tvá vyprávění mám rád
08.10.2010 20:08:14dát kritice tipNorbert von Amehr, Graf von Mann
pekné dieťa v tebe.
08.10.2010 16:57:43dát kritice tipOldjerry
korektor
Když mi táta umřel bylo mi sedmašedesát. Přitom a přesto mám někdy podobné pocity... *
08.10.2010 07:40:36dát kritice tipgabi
očami dieťaťa...opäť vydarené *
08.10.2010 01:03:08dát kritice tipskoro
Jako vždycky ****
08.10.2010 00:09:51dát kritice tipJara Agnes
Za verše a střípky... líbí obojí...**
05.10.2010 11:36:41dát kritice tipA.H.
korektor
Dojemné... *
05.10.2010 10:48:48dát kritice tipMarcela.K.
Guy, mamince bylo tehdy 24 let a tátovi 38. Myslím, že to bylo spíš obráceně. To on "chytil" maminku :-)

Lakrov, ano dítě povyrostlo...některé Střípky se zatřpytí jen díky vyprávění maminky...tak to bylo, tak to zatím je...

Jiří, když má člověk děti, nikdy už "nezmizí".
Můj táta se navíc podobou "obtiskl" do mého prvorozeného syna...
05.10.2010 10:24:59dát kritice tipguy
.. na ten se prý tatínek tehdy chytil ..
dobrá metoda, akorát v současné době už ne moc použitelná - myslím, že z generace na vdávání už málokdo ví, jak takový háček vypadá a k čemu je původně určen
:-)
05.10.2010 10:14:01dát kritice tipLakrov
redaktor prózy
Závěr prologu (okamžik, kdy se čtenář dozví, že autorka nepíše o své, ale o lásce svých rodičů) působí trochu nadčasově. Vlastní text je pak oproti předchozím střípkům psán o něco méně dětským jazykem (možná proto, že už to dítě povyrostlo). Stále je však veden po linii dětských otázek (týkajících se často čehosi složitějšího) a jednoduchých odpovědí, jimiž ono dítě pokaždé hbitě překlene (tušenou?) propast. Září z toho určitá "naivita"; sice křehká, ale z drlouhodobého hlediska neotřesitelná. Tip.
05.10.2010 09:05:06dát kritice tipnostalgik
... jen ho není vidět, je tu stále.
Pro tebe i pro maminku.
***


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor