Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBez návratu...
09. 10. 2010
13
13
2557
Autor
voice
Další z Fénixů ve mně...umírá.
Slyším praskání staletých trámů.
Dohořívá naděje, snad (ne)víra.
I co nemám, z posledních dám mu
k večeři
až rozčeří
hladinu mých plamenů
od sladkého k slanému
se prohořím
když s posledním pírkem pobořím
i dno vlastní hlubiny..
13 názorů
sepotvkorunachstromu
11. 10. 2010
Po řece slasti vpluješ do moře
slzy v něm nesou loď jak vesla
neznáš-li dno, kotva je nahoře
a Fénix hoří v kleci ze skla.
Velice beznadějné ale současně také krásná poezie. Ve stručnosti lze vyjádřit hodně věcí nebo také úplně všechno. A neboj. Fénixů je všude plno a noví stále vstávají ze svých popelů. Držím Ti palce.