Zlatoočko

Jsem pavouk lapený do vlastních sítí,

lepkavá vlákna mě spoutala.

Jsem brouk,

           co valí z hoven hroudu.

Páchnu svou zbabělostí.

Jako zlatoočko ležím na křídlech,

klepu nožičkami,

                              bezmocný

a nemám sílu vstát.

Desítky vran mi klovou játra, srdce, duši.

Chci ránu z milosti,

tak jako zlatoočka,

                   kterou jsem probodl perem.

Neschopný ničeho,

                    neschopný vzdoru.

Abiotický.

Pero v mé hrudi pálí,

jako ostrá slova kritika.

Vidím se v rakvi,

                       kolem hejno much.

Mám zlaté oči,

blankytná křídla

                      a pero od krve.