Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMáte věk, pane Wiliam
Autor
Muamarek
Lewis Caroll Your are old, father William... "Your are old, father William," the young man said, "And your hair has become very white; And yet you incessantly stand on your head - Do you think, at your age, it is right?" In my youth," Father William replied to his son, "I feared it might injure the brain; But now that I´am perfectly sure I have none, Why, I do it again and again." "You are old," said the youth, "as I mentioned before, And have grown most uncommonly fat; Yet you turned a back-somersault in at the door - Pray, what is the reason of that? "In my youth," said the sage, as he shook his gray Locks, "I kept all my limbs very supple By the use of this ointment - one shillinh the box - Allow me to sell you a couple?" "Your are old," said the youth, "and your jaws are too weak For anything tougher than suet; Yet you finished the goose, with the bones and the beak - Pray, how did you manage to do it?" "In my youth," said his father, I took to the law, and argued each case with my wife; And the muscular strenght, which it gave to my jaw, Has lasted the rest of my life." "You are old," said the youth, "one would hardly suppose That your eye was as steady as ever; Yet you balanced an eel on the end of your nose - What made you so awfully clever?" "I have answered three questions, and that is enough; Said his father; "don´t give yourself airs! Do you think I can listen all day to such stuff? Be off, or I´ll kick you down stairs!"
„Máte věk, pane William“, děl mladší z dvou,
„a váš vlas dávno zbělavěl.
Však teď si tvrdošíjně vedete svou:
na váš věk možná až bezhlavě?“
„Zamlada“, otec William hleděl na syna,
„bych se bál nejspíš o rozum.
Však nyní si jsem zcela jist, že žádný tam
není, tak se hádám o kozu.“
„Máte věk“, sdělil hoch, „jak jsem řekl již dřív,
vaše tělo pokryl jeden špek.
Přesto jste hbitý – a to je pro mě ten div,
co přemůže nevděčný věk?“
„V mládí jsem“, mudrc děl, natřásl šediny,
„byl mrštný a měl též roupy.
Teď mažu se mastí, za šilink tři dny,
ty nechceš si dnes jednu koupit?“
„Máte věk“, řekl hoch, „a již vetchý chrup,
snad mohl by rozkousat kaši.
Vy dal jste si husu a kosti i trup,
v čem je ten trik, který mě straší?“
„Zamlada“, řekl otec, „jsem ženu si vzal
a veškeré pře s ní vedl.
To upevní čelist, že už je samý sval,
ta vydrží, co jsem snědl.“
„Máte již věk“, řekl hoch, „stěží se mi věří,
že váš zrak byl tak svěží jak jitro,
nyní klouže jak úhoř, co přišel se třít,
kde získal jste odpornou chytrost?“
„Třikrát jsem odpověděl, a to je již dost“,
pravil otec, „však víš už, co smíš.
Nebo chceš zkoušet dál mou trpělivost?
Přestaň, nebo hned poletíš…“