Vrba

Nějaký hluboký zážitek, co zachytí tě drápkem svým

Drží se pevně,potvora

Nejde ti z mysli a já to vím

A musí ven ta myšlenka,co si v tvé mysli kutá

Nechceš si pravdu připustit, ač někdy bývá krutá

Někdy jsi plna emocí,co příliš tebe nezdobí

A jindy se ty emoce v mysli tvé ještě znásobí

Tak dej jim průchod,zelenou

Ať do kouta tě neženou

Vypověz jen své vrbě, co ničí tě a trápí

Pak budou v dřevě zakleté a zaseknou tam drápy

Tobě se potom uleví, když našeptáš je do stromu

 V sobě to držet nemůžeš

Ani říci to kde komu

Nemusíš být jen potichu

A stále držet hubu

Jen všude vytrub do světa

Je dobré mít svou vrbu