Dost přetvářek

Chtěla málo a přesto tak mnoho.
Chtěla být „jen“ šťastná, tak jako máma s tátou. Jako sestra se švárou.
Chtěla jen zase umět milovat.
Zase spadla, zase šlápla vedle. Jako předtím, jako celý život.
Už nechce.
Nechce poslouchat, trapně znějící lichotky.
Každá na chlup stejná, ikdyž vychází z jiných úst.
Už nechce být ničí víla! Řekla dost a na muže nekouká.
Vlasy ostříhala a obarvila. Pořád v zrcadle vidí úplně jinou ženu.
Snad vyspělejší, rozumnou. Ale hlavně tu opravdovou.
Už žádný přetvářky, jak je ten nebo ten skvělej, jen protože jí složí kompliment.
Už ne.
Žádný nucený úsměvy, jen protože má být veselá a usměvavá.
Odhodila masku, která jí vysávala a je na sebe hrdá, že je taková jaká je.