Noc se slitovala nad bezútěšnou šedí

nad jazyky splínu zalezlé v každém koutě

popelavými rány

sivými podvečery

přisypala tu zoufalost

a ráno křupalo pod nohama

den podbarvil mrakům lemy do lila

černé pahýly větví cukrově zesklovatěly

a já darmo zaklínám múzu

- holka, vrať se, prosím!

Nevrátila

nejspíš trucuje

anebo odpočívá

možná se jen válí někde na kanapi a ďábelsky pochechtává

kašle na úplatky co jí nabízím

pozpěvuje si – tralala, tralala

jen si počkej, času dost

myslím na dva básníky co umřeli během měsíce

smutním

s tím prvním jsem se nestačila opít

jak jsme plánovali

tomu druhému jsem už tak dávno nezavolala

teď je pozdě

v hloubí duše doufám

že o tom tam někde vědí

a sypou básně jen tak z rukávu

popíjejí nebeský sekt, nebo vodku, nebo co

a je jim dobře, tak dobře

počkám na veselé sýkorky až zas přiletí na balkón

pyšně natřesou barevné fráčky

rozčísnou jednotvárnost

počkám na múzu

však se jednou vrátí

sedne mi za ucho a bude našeptávat

a usměju se v duchu na ty dva

no, usměju

směju se

přijde mi to zábavné, když je vidím jak popíjejí

kouří nebeská viržinka a píšou básně jen tak

pro radost

sbohem, kluci

jednou se znovu potkáme