Nevím co říct

Ticho, věčné ticho mne chlácholí,

mlčení hlučné k spánku ukolébá.

Slza za slzou se slévá,

v moře strachu a prázdna.

Prostěradlo chladné-

je samo, nahá záda líbá,

a núprosně, mstivě,

odloučení věčné připomíná.

Ještě včera jsi mé šíji

teplem svých rtů pohlazení dával,

a dnes už kůži jinou

jsi slastně ochutnával...

Slzami tváře oteklé,

slzami polštář promáčený,

slzami vyřklé proroctví:

už copy jiné jsi ověnčený....