Upřímná

Z pod zavřených víček chytám cáry hudby, tklivý smích,

hebká tma mě laská po rtech, po bocích a po dlaních,

probouzím se nahá ve snu, mraky očí po těle,

sobota šla pátku na hrob a přichází neděle.

Je špinavá od popela z vyhořelých cigaret,

v ústech cítím sladkost krve jak jsem si rozkousla ret,

vrávorám a s křikem padám do temných, bezedných jam,

Tebe ve mně a mě v Tobě dávno, dávno nehledám.

Z pod zavřených víček tiše tečou slzy po líčkách,

pokoušet se v něco věřit je jak házet na zeď hrách…

Tahle hloupá romantika už mě doopravdy sere...

Formu ještě jakž takž snesu. Obsah ať jde do prdele.