Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 456 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Nedopalky
datum / id12.10.2013 / 434678Vytisknout |
autorMarkéta
kategorieMIMODalší dílo autora
zobrazeno5550x
počet tipů38
v oblíbených8x
do výběru zařadilJinovata, Fouckault, Print,
zařazeno do klubů!?Písmácká rez/renesance/,
Nedopalky

I. Pokoj č. 409; Nezbytná přežití

 

Jsou věci, tak nakrátko střižené
tak v dlouhém rozpražení, nahmátneš, ale nedosáhneš
ve středu pestík, střapatka, plaché neslovo
pohlcené okraji
času, jenž nepotřebuje
který nasotva nadálku, v blízkost doslechu padá
to v kameni déšť k polknutí
šaty k oblečení, boty k vyzutí
střelíš od boku okem a v dohledu stín
nakloněný opakem tebe

věci jsou, tak strašlivě jsou
zpřítomnělé
snad v tobě
nebo mimo tebe (není to jedno a totéž?)
v prstech a v hmatnících stolů
na které rozkládáš snídani, oběd, večeři
a svá stále prázdná ústa

do zubů vklínili se lidé, jak peří z obětního kohouta
kruh kolem ohně nebo snad kruhy pod očima?
v plstěném kabátě navlečené
večery
a zimničná dopoledne, co krčí se v běhu, sesouvají zevnějšky
trapné, své dojemně trapné posunky ---

když mi je list natržený větrem
co sotva dopadl a už je zemí
noční můrou přilepenou na strop
či domáčknutí mola na zdi v předsíni

ale konečně už nevědět je úleva
nepočítat pozpátku přehlédnuté řádky
zápis, který není určen pro tebe a přeci je ti vlastní
nikdy jsi opak, nic uchované v nášlapných minách
setkání, zdá se náhodných
(peří, zuby, utkvělé představy a klepy vánočních sousedek)

náhoda, vrženost, z pod paty zřetelná výška
a ty, který jsi vešel se
svou dřevěnou holí na odhánění psů

po kostnatém hřbetě dne projdeš jako poprvé
a bude to poprvé, protože také sákneš do země (už svým životem)
a nad mojí hlavou okázalé lustry
sáknou
denní světlo, vtahují jej do žárovek
a mění na barokní anděly

 

II. Exit, exil, enter


Měl bys vědět, že už tu jsem
protože nebylo žádné cesty kudy přijít
protože jsi mne nevolal
ani v přivrácení, ani v odvrácení, snad v samotě křik do sebe pečlivě
smotaný, z vrásčité figury uzel, bezcestí
konec a žádná proč, neb netřeba ničeho víc
proto tu mohu být tak dychtivě sama
každá ruka je má, i ta zrcadlově obrácená


už tě nevidím
pouze v pouliční h reklamách nacházím
tvou roztříštěnou tvář klauna
nesnáším cirkusy a nikdy jsem netoužila
bičovat světlo za to
že je zřejmé pouze v pohledu do klíčové dírky

úlevně leje
mám strach, až kapky budou opět vzlínat
směrem k nebi, do jeho mezer, do prázdnoty duše
z drobných červených korálků
až budou súfijští tanečníci vířit proti směru hodinových ručiček

budu muset objevit jiný hotel, jiné lože, převléct povlečení
a vylít hrnek s vystydlým kafem, tak jako tvoji náruč
budu muset odhadnout odjezdový čas vlaku
najít směr, kam kdysi mířila
nyní již kusá kolej, procesí vyjmuté z tvého chodidla

budu muset pustit dnešky, popelavá kuřátka, souchotinu uzavření
nedopustit, nezaspat, dovlíct
kořeny
k sirotčinci lesa, nebo svléct louky z remízků
dostonat ty ohlodané, děravé
louky a již se neptej

stonej židli, na níž sedíš
mně ponech její měkké polstrování
a nohy přisáté k fialovému sešlapanému koberci
poloprázdné hotelové restaurace

kde hledám první instinktivní gesta -
souhru osmyslněné nahodilosti s vlastní nepříčetností




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

02.08.2014 11:09:40dát kritice tipVivian

*

24.06.2014 18:44:47dát kritice tipMichelle B.

Strašně, strašně moc tento text zbožňuju! Je to přesně ta vyjímečná věc, ke které se dá stokrát vrátit a pokaždé se nechat znovu okouzlit :-)

01.06.2014 14:31:49dát kritice tipMarkel

denní světlo, vtahují jej do žároveka mění na barokní anděly  ....moc *

16.02.2014 10:37:58dát kritice tipMarisol
Libilo by se mi tam:
Měl bys vedet, ze uz tu jsem
Prestoze nebylo zadne cesty kudy prijit

To je ale vec nazoru a tahke mala kosmeticka vec, nemeni nic na vyjimecnosti tve basne.
11.02.2014 23:55:49dát kritice tipjolana.

silné je to.. tak naléhavé - i místa, která by se mohla zdát jako "hlas svinutý do sebe" se přímo otevírají v prostor (který sám se zvnitřňuje).. skutečnost, která se děje z nutnosti a zároveň s sebou táhne stín, celé to pnutí, co vzniká..

11.02.2014 22:45:25dát kritice tiprybkaH

tisíc*..nedýchám :)

03.02.2014 16:44:05dát kritice tipdžankýýý

*

26.01.2014 11:01:23dát kritice tipJaa

procesí vyjmuté z tvého chodidla...nebylo cesty kudy přijít.....nic uchované v nášlapných minách..věci zpřítomělé v hmatnících stolů na které rozkládáš ...

silné obrazy - nebo spíš vnitřně hmatový vjemy, co chytaj někde úplně uprostřed a hejbou s celým já... Díky!

17.01.2014 21:35:24dát kritice tipzblblýptáček

tohle je prostě krásné, Markéto. nechci nic víc k tomu říct. t.

13.01.2014 11:29:58dát kritice tipProsecký

Diagonála se mění v synklinálu. O, váháš, čím se dát...

10.01.2014 18:21:05dát kritice tipAntoncek

napíšu to prostě, ano, ten patos mne uchvátil, básnické "zveličování", jež máme tak rádi, coby ne, když to nejde říci nějak běžně, ano, jazyk se poddá a běží to, proudí, seš přikován a přes veškerou roztěkanost, povrchnost a roztříštěnost cosi tě donutí uctívat tu VŮLI dát tomu jméno.

Dokonce metafory jsou pravé, přesně měřené, hotelové on the road v Restaurantu na konci vesmíru.

08.01.2014 13:05:27dát kritice tipPrint

Tohle hned tak nerozchodím...! Zem se chvěje, tudy šla poezie!*

08.01.2014 13:04:48dát kritice tipPrint

Tohle hned tak nerozchodím...! Zem se chvěje, tudy šla poezie!*

21.10.2013 09:54:28dát kritice tipPetr.II

*

15.10.2013 10:08:49dát kritice tipFouraix
"vyžaduje vůli číst" :D jo, i tak by se to dalo napsat:)
14.10.2013 16:10:32dát kritice tipzáří 2005

*

13.10.2013 15:18:13dát kritice tippetr.ix
T*
12.10.2013 18:14:17dát kritice tipsrozumeni
***
12.10.2013 17:58:15dát kritice tipGrafik

************

12.10.2013 14:31:40dát kritice tipa2a2a

inspirativní, úplně jiná a věrná poezie. Moc se mi líbí, třebaže si vyžaduje vůli číst, tak je plná a současně dostupná vřelostí, se kterou jsi psala a ukládala každý verš v naději, že zpověď je poctivá a proto hledáš a nalezneš "Exit"

12.10.2013 14:11:07dát kritice tipČudla

/*

12.10.2013 12:57:49dát kritice tipegil

Divišovsky zběsilé. A jako byste si v prvním textu na několika místech trochu mávaly s Jolanou: plaché neslovo (...) času, jenž nepotřebuje / který nasotva nadálku, v blízkost doslechu padá, i když nic proti ničemu: ta podobnost je samozřejmě vnějšková - jako u biologické konvergence, při níž odlišné organismy, které se adaptují na podobné prostředí (zde je to prostředí v mysli; a je vymezené podobnými otázkami - po identitě, celistvosti, úplnosti apod.), nabudou podobného habitu.

Z textu je cítit, jak ses odvázala/odpoutala a nechala se vést instinktivním jazykem. Metafyzická intuice, z níž je cítit nenucenost. Takže ano, tahle cesta je podle mě dobrá, i když bych si na tvém místě dal bacha na udržení určitého balancu. Ale celkem se držíš, a některé "metamorfózy" jsou skutečně podmanivé:

když mi je list natržený větrem / co sotva dopadl a už je zemí / noční můrou přilepenou na strop / či domáčknutí mola na zdi v předsíni

A taky oceňuji, že se texty neutvrzují v nějaké bídě, ale je v nich přítomný prvek skutečné katarze.

A ta lehce holanovská gnómičnost (výstava těžce vykoupeného poznání), kterou jsi ale svedla zapracovat a zpracovat po svém......

A tak by se dalo pokračovat a vršit otázky, ale na konci z nich pokaždé vyleze: ano, tohle není manýra, krajka, nahodilý, zbytečný text. Tahle báseň má svoje opodstatnění, svůj důvod.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor