Ke startu

Homole věžáků svítí do tmy. Takové kosmické lodě připravené ke startu, co nikdy nepřijde. Za okny přesto finišují přípravy: čistí se zuby, oblékají se skafandry pyžam. A ti, co nepodceňují situaci, nasazují čepici a teplé ponožky, neboť vesmír je chladné místo. Ještě otevřít okno a nadechnout se. Tam nahoře už to nepůjde.

Nebeští počtáři

Astronomové spočetli a astronauti popsali cesty k měsíci. A teď tam visí odkrytý nějakou náhodou, jíž jsme si uvykli říkat úplněk. Někoho budí ze snu, jinému do snu svítí a dalšího nutí měnit se ve vlka. Básník o něm vypověděl, že visí jak náušnice v uchu vdovy. Jen těžko nevyvolá pohnutí. Kutálí se diáři i písněmi, které teď tečou jako noční proud rádii. Nezbývá než přát si, ať osvítí scénu nějaké úžasné snové příhody.

K snídaní nazpátek

Měsíc i program v rádiu jsou v plném proudu. Otočíš knoflíkem a zůstane jen bílý vodopád. Ložnicí nebude zurčet popmusic, tenhle proud bude němý, podobně jako vesmír. Snad někoho, inspirovaného jistým baronem, napadne vyšplhat po tom kuželu světla a lehkou chůzí projít celou planetku. A k snídani být zase zpátky doma, v kraji mléka a strdí, kde se toho vůbec hodně napovídá. 

Snídaně v trávě

Noc mění postele v milostné krajiny. Některá okna jsou bez žaluzií a karjinu pokrývá měsíční světlo. Některá okna zůstávají pootevřená a krajinu zalévá vlažný dech. Tam, kde nejsou dva, má krajina jen svého osamělého poutníka. Až ráno odhalí v obraze jak od slavného malíře, že někde byli i více než jen dva.

Hrdlem láhve, poštou vzdušnou

Jak hrdlem mléčné láhve vchází se úplňkem do vesmíru. O tom, co je na dně, můžeme se přít. Kdyby tak přít… Dost dobře ani snít o tom nemůžeme, nedokážeme. A tak si alespoň posíláme mléčné zprávy vzdušnou poštou.