tušení je oranžová na semaforu / přízrakům

vždy Tě ráda čtu... a taky vím, že je víc otázek, než odpovědí a někdy

méně zraňuje se neptat... ale mění se tím něco ?   Jsou - li území, či oblasti, kterých se nelze dotknout slovy, asi to není to pravé.... ale také je možné žít s posunem do  jiné roviny... vědět tak, kde jsou hranice toho, co má smysl....?...tak často znám ... ten závěr.... (umíš...)

*

Proč to nikdy nenapadne mne ?!              *

jo, ... *

ahoj koníku, tak jdu po dlouhé době kolem, a tohle hned koukám není špatný... (až na to, že to snad není doufá tak úplně pravda)

Tvoje barvy znějí, jsou hmatatelné, jsou cítit mořskou pěnou i stříbrem měsíce, naslouchají i mají různé chutě...

 Rád jsem se tu stavil :-))

*

Josephino, ty vnášíš neklid do mých myšlenek.. co já si mám včil o sobě myslet!?   :oD

Kočkodane, já už v tom mám dávno jasno  :o)

děkuju všem tu

souhlas s Umbraticou *

/*

Báseň plná nápadů od začátku až do konce a také od začátku až

do konce čtivá,což je dost neobvyklé - tip.

jeden by řekl, že je to báseň dopravní, ale asi jsi masochistkou a ráda životem jezdíš na červenou ...